Vystudoval PF UK v Praze. Působí jako advokát, rozhodce, člen České advokátní komory, lektor a člen správní rady Ústavu práva a právní vědy, a lektor European Business School SE. Je autorem řady odborných článků zejména z oblasti pracovního práva, je poradcem MPSV pro otázky legislativy v oblasti pracovního práva. Patří mezi nestory českého pracovního práva a nejpopulárnější lektory v této oblasti.
Kdo je státní zaměstnanec
Státním zaměstnancem je zaměstnanec v pracovním poměru k České republice zařazený ve správním úřadu, který jako službu veřejnosti vykonává alespoň jednu ze správních činností podle § 7 zákona.
Pro posuzování práv a povinností těchto zaměstnanců v pracovněprávních vztazích bude prvořadý tento zákon. Subsidiárně se však bude používat zákoník práce č. 262/2006 Sb. (dále jen „ZP“). V personální praxi to bude znamenat, že neřeší-li právo nebo povinnost zaměstnance (státního zaměstnance) tento zákon, použije se ZP. Jedná se o tzv. princip subsidiarity. Proto zákon neupravuje např. překážky v práci, dovolenou, bezpečnost a ochranu zdraví při práci, náhradu škody apod., neboť se i pro státní zaměstnance použije ZP.
Výběrové řízení
Pracovní místo státního zaměstnance může obsadit pouze osoba, která splňuje stanovené předpoklady a požadavky.
Státním zaměstnancem může být pouze osoba, u které lze předpokládat, že bude při výkonu práce dodržovat principy ústavního pořádku České republiky. Osoba ucházející se o místo státního zaměstnance musí dále splňovat např.:
- je státním občanem České republiky, jiného členského státu Evropské unie nebo státu, který je smluvním státem Dohody o Evropském hospodářském prostoru,
- dosáhla věku 18 let, je bezúhonná, má střední vzdělání s maturitní zkouškou, potřebnou zdravotní způsobilost a potřebnou znalost českého jazyka, není-li státním občanem České republiky.
Vedoucí státní zaměstnanec musí splňovat též další předpoklady pro výkon funkce stanovené zákonem upravujícím některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech České republiky.
O obsazení pracovního místa pak rozhoduje výběrová komise. Má nejméně tři členy, které jmenuje a odvolává vedoucí správního úřadu. Komise na základě posouzení uchazečů vybere z těch, kteří ve výběrovém řízení uspěli, tři nejvhodnější a sestaví pořadí dalších uchazečů. Vedoucí správního úřadu může pracovní místo státního zaměstnance obsadit pouze uchazečem, kterého výběrová komise vybrala mezi tři nejvhodnější uchazeče.
Dřívější smlouva o služebním poměru
Zaměstnanci, který bude vykonávat práci podle dřívější smlouvy o služebním poměru v době účinnosti nového zákona o státních zaměstnancích, se změní tato smlouva na pracovní smlouvu. Podle ní je:
- druhem práce činnost vykonávaná na systemizovaném pracovním místě, na kterém je státní zaměstnanec ke dni nabytí účinnosti nového zákona zařazen nebo jmenován, případně na kterém byl naposledy zařazen nebo jmenován,
- místem výkonu práce dosavadní služební působiště,
- dnem nástupu do práce den vzniku dosavadního služebního poměru, případně den vzniku prvního z pracovních poměrů podle § 200 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě.
Zrušení postavení mimo výkon služby
V této oblasti přináší nový zákon nejvíce změn.
Ruší se postavení státního zaměstnance mimo výkon služby (tzv. „bazén“) a nepřísluší mu tzv. odbytné. Dosavadní zkušenosti prokázaly, že převoditelnost zaměstnance byla velmi nízká a při dlouhodobém zařazení mimo výkon služby ještě významně klesala. Ze strany služebních orgánů převládla spíše obava získat bez výběrového řízení zaměstnance, který je zařazen mimo výkon služby. V praxi docházelo převážně k marnému uplynutí doby zařazení mimo výkon služby a následně ke skončení služebního poměru s vyplacením odbytného, což působilo zdlouhavě a nehospodárně a vedlo k vynaložení značného objemu finančních prostředků na jeho vyplácení. Zrušení institutu postavení mimo výkon služby by tedy z tohoto hlediska mělo přinést úsporu v oblasti mandatorních výdajů.
Vyšší a další odstupné
Státní zaměstnanci mohou při skončení pracovního poměru a při splnění zákonných podmínek obdržet „dvojí“ odstupné – podle ZP i podle nového zákona. Podle ZP tomu tak je v případě, že zaměstnanec skončil pracovní poměr výpovědí z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) ZP (organizační důvody) nebo dohodou z týchž důvodů.
Odstupné přísluší zaměstnanci podle délky zaměstnání u zaměstnavatele následovně:
- méně než 1 rok – 1 průměrný měsíční výdělek,
- alespoň 1 rok a méně než 2 roky – 2 průměrné měsíční výdělky,
- alespoň 2 roky – 3 průměrné měsíční výdělky.
Vyšší odstupné náleží v případě skončení pracovního poměru výpovědí ze strany zaměstnavatele, nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku dále konat dosavadní práci pro ztrátu dlouhodobé zdravotní způsobilosti. Jedná se nejméně o dvanáctinásobek průměrného výdělku zaměstnance.
Odstupné je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu určeném u zaměstnavatele pro výplatu mzdy nebo platu, pokud se písemně nedohodne se zaměstnancem na výplatě odstupného v den skončení pracovního poměru nebo na pozdějším termínu výplaty.
Podle nového zákona o státních zaměstnancích náleží další odstupné zaměstnanci, který ke dni rozvázání pracovního poměru dovršil stanovený počet let trvání pracovního poměru. Výše dalšího odstupného činí:
- dvojnásobek průměrného měsíčního výdělku u státního zaměstnance, který u zaměstnavatele ke dni rozvázání pracovního poměru dovršil nejméně 10 let pracovního poměru,
- trojnásobek průměrného měsíčního výdělku u státního zaměstnance, který ke dni rozvázání pracovního poměru dovršil nejméně 15 let pracovního poměru,
- čtyřnásobek průměrného měsíčního výdělku u státního zaměstnance, který ke dni rozvázání pracovního poměru dovršil nejméně 20 let pracovního poměru