K lékaři v pracovní době

Odpověď na tyto a podobné otázky, které se v poslední době objevují v personální praxi stále častěji, dávají pracovněprávní předpisy: zákoník práce č. 262/2006 Sb. a nařízení vlády č. 590/2006 Sb.

Mezi nejčastější důvody, pro které zaměstnanec žádá pracovní volno, patří vyšetření nebo ošetření u lékaře. Podrobnosti upravuje nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci. Patří mezi ně vyšetření nebo ošetření zaměstnance ve zdravotnickém zařízení, které je ve smluvním vztahu ke zdravotní pojišťovně, kterou si zaměstnanec zvolil, a které je nejblíže bydlišti nebo pracovišti zaměstnance.Zdravotnické zařízení musí být schopné potřebnou zdravotní péči poskytnout. Zaměstnanec má nárok na poskytnutí pracovního volna s náhradou mzdy na nezbytně nutnou dobu za podmínky, že vyšetření nebo ošetření nebylo možné provést mimo pracovní dobu.

Jen nezbytně nutná doba

Rozhodne-li se zaměstnanec, že na vyšetření nebo ošetření odjede ke svému „známému“ lékaři do vzdáleného místa, dostane pracovní volno na celou dobu potřebnou k vyšetření nebo ošetření (cesta tam a zpět, čekací doba, samotné vyšetření nebo ošetření). Náhradu mzdy však neobdrží od zaměstnavatele za celou dobu, ale jen za dobu, kterou by potřeboval, kdyby byl vyšetřen lékařem nejblíže pracovišti nebo bydlišti.

Příklad: Zaměstnanec odjel na ošetření k lékaři, který pracuje mimo jeho bydliště a pracoviště. Potřeboval na to 6 hodin z pracovní doby. Kdyby tak učinil u lékaře, který je v místě jeho pracoviště a splňuje uvedené „právní“ podmínky (zejména smluvní vztah se zdravotní pojišťovnou zaměstnance), potřeboval by na to 3 hodiny. Zaměstnavatel mu poskytne pracovní volno na 6 hodin, ale náhradu mzdy jen za 3 hodiny, tedy za nezbytně nutnou dobu.

Zdravotnické zařízení a soukromá praxe

Podmínkou pro poskytnutí pracovního volna s možnou náhradou mzdy je však skutečnost, že jde o zdravotnické zařízení. Rozumí se tím i lékaři vykonávající soukromou praxi. Zda se v konkrétním případě jedná o zdravotnické zařízení, vyplývá ze zdravotnických předpisů. Je to zejména zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. V těchto předpisech je vymezen předmět činnosti zdravotnického zařízení. Z této skutečnosti pak vyplývá další podmínka pro poskytnutí pracovního volna. Toto zařízení musí mít smluvní vztah ke zdravotní pojišťovně. Ostatní zařízení podobného charakteru (např. logopedické poradny apod.) nejsou zdravotnickými zařízeními ve smyslu výše uvedeného nařízení vlády.

Kdo si prodlužuje volno

… může na to doplatit. Poruší-li zaměstnanec povinnosti, které mu ukládá právní předpis (zákoník práce v § 206), nedostane placené pracovní volno, ale jen volno bez náhrady mzdy. Jde o případy, kdy neomluveně zameškal převážnou část směny v kalendářním měsíci, kdy mu bylo poskytnuto pracovní volno, nebo jestliže se po skončení pracovního volna bez vážného důvodu včas nevrátil do práce. Přitom se neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn sčítají. Neplacené volno by dostal i tehdy, kdyby existenci překážky v práci z důležitých osobních důvodů zaměstnavateli řádně neprokázal nebo kdyby vyšetření či ošetření mohl absolvovat mimo pracovní dobu.

Příklady:

• Jestliže např. zaměstnance v pracovní době ošetří lékař, který nemá smlouvu se zdravotní pojišťovnou, kterou si zaměstnanec zvolil, nebo jehož ordinace není zdravotnickým zařízením nejblíže bydlišti nebo pracovišti zaměstnance, posuzuje se tato doba jako omluvená, ale bez náhrady mzdy.

• Zaměstnanec byl ošetřen u lékaře, ale včas se nevrátil do práce. Dostane „jen“ neplacené volno. Podobně by se posuzoval nárok zaměstnance, který by existenci této překážky v práci neprokázal. Má-li stomatolog ordinační hodiny i po pracovní době zaměstnance a nejde-li o akutní (bolestivý) případ, omluví zaměstnavatel zubní vyšetření zaměstnance, ale bez náhrady mzdy, tedy jen jako neplacené pracovní volno.

Je-li překážka v práci zaměstnanci předem známa, musí včas požádat zaměstnavatele o poskytnutí pracovního volna. Jinak musí zaměstnanec uvědomit zaměstnavatele o překážce a o předpokládané době jejího trvání bez zbytečného odkladu. To se týká zejména případů, kdy došlo k neočekávané překážce v práci (např. zranění, úraz apod.).

Zaměstnanec je rovněž povinen prokázat zaměstnavateli překážku v práci. Zákoník práce v § 206 stanoví, že právnické a fyzické osoby jsou povinny poskytnout zaměstnanci potřebnou součinnost. Měly by zaměstnancům potvrzovat nezbytnost vyšetření nebo ošetření v jejich pracovní době, dobu trvání tohoto vyšetření a podobné skutečnosti.

To ovšem neznamená, že by např. potvrzení lékaře mělo být jediným důkazem o existenci této překážky v práci. Může jím být i vyjádření zaměstnance, případně jeho ústní prohlášení apod. Zaměstnavatel pak tento důkaz hodnotí i s ohledem na osobu zaměstnance. Proto v některých případech stačí „jen“ ústní vyjádření zaměstnance o délce vyšetření (ošetření), jindy se musí volit důkaz písemný, třeba i písemné potvrzení lékaře.

Naproti tomu není v souladu s pracovněprávními předpisy postup zaměstnavatele, pokud uvede např. v pracovním řádu, že zaměstnanec prokazuje dobu ošetření u lékaře potvrzeným údajem na „propustce“ ze zaměstnání. To může být jen jeden z důkazních prostředků. Proto by v předpise zaměstnavatele (např. v pracovním řádu) mělo být uvedeno toto potvrzení jako jeden z možných důkazů, nikoliv jako jediný.