Aktuality

SWOT analýza je poměrně široce využívána jako metoda hodnocení vnitřních a vnějších faktorů ovlivňujících úspěšnost organizace nebo jejího záměru, například nového produktu či služby. Ne vždy je však používána zcela správně a jen nepříliš často slouží v praxi i k tomu, k čemu byla vytvořena především - tvorbě podnikové strategie nebo jejích variant.

V ideálním světě by se vedoucí snažili, aby se jejich podřízení na pracovišti se cítili dobře. Chápali by jejich oprávněné potřeby a požadavky a jednání s nimi by bylo nejen příjemné, ale i inspirující. Věděli by totiž, že lidé, kteří jsou ve své práci spokojení, v ní bývají i úspěšnější – a naopak. Skutečnost je však často jiná. 

Špatní šéfové jsou častější, než by se na prvý pohled mohlo zdát. Svým jednáním přitom škodí nejen svému okolí, ale i své organizaci. Jejich chování navíc často nepříznivě dopadá  především na ty, kteří svou práci chtějí vykonávat dobře nebo se snaží být se svým nadřízeným v dobrém vztahu.

S nabídkami, jejichž hodnota neodpovídá jejich ceně, se v praxi můžeme setkat poměrně často, a nemusí to být jen v případě obchodníků „teplou vodou“. Ze strany prodejců jsme přitom navíc občas vystaveni i určitému psychologickému tlaku či dokonce psychologickým trikům. Jak  jim nepodlehnout?

Vůdcovství či leadership je často obestřeno aureolou výjimečnosti či dokonce neuchopitelnosti. Bývá považováno za vzácnou schopnost plynoucí z vrozeného charismatu, kterým jsou určité osoby obdařeny. Učíme-li se však z příkladu úspěšných vůdců, ze světa byznysu i politiky, lze poměrně snadno vystopovat, čím se jejich jednání liší od ostatních, co je vzájemně spojuje i jaké funkce plní. Chceme-li se stát vůdcem – či potřebujeme-li to ke své práci nebo podnikání – lze si tyto předpoklady do značné míry osvojit.

České podniky zápasí s nedostatkem pracovníků a shánějí je, kde se dá. Rakouské či německé podniky nedaleko našich hranic, často však i dále, však zdá se nedostatkem českých spolupracovníkům netrpí. Nejde zrovna o “brain drain” čili odliv mozků, kterého se obává současný president. O “labor drain” čili odliv práce se však jedná zcela určitě.

Vyšší pravomoci správně vybraných a zaškolených pracovníků zvyšují jejich výkonnost. Mají-li svou práci pod kontrolou, pracují rychleji a cítí se důležitější. Samostatnější práce jim navíc umožňuje získávat nové zkušenosti i nápady. Příliš nízké pravomoci výkon snižují, mimo jiné i proto, že organizaci vnitřně rozkládají. Platí to především tehdy, postihují-li i její střední řídící vrstvy.

Jako řada dalších pojmů, jejichž používání sílí, trpí i termín populismus určitou nejasností. Máme jej chápat spíše pozitivně nebo negativně? A v čem vlastně spočívá jeho podstata? 

Vůdci označovaní jako populisté vystupují v zájmu lidu, nebo to alespoň tvrdí. Své názory označují jako „vox populi“, tj. hlas lidu, a lid, do jehož čela se staví, se snaží chránit, nejčastěji před vládnoucí „elitou“. Tu většinou označují jako zaprodanou či zkorumpovanou, ať již proto, že hájí zájmy bohatých (jak tvrdí populisté levicoví) nebo cizinců (z čehož ji obviňují populisté pravicoví).

Většina osob se v životě setká s nutností pracovat pro velmi náročné či jinak obtížné nadřízené. S podobnými situacemi se potkávají i ti, kteří sice obtížného šéfa nemají, jsou však nuceni pracovat pro náročného zákazníka. Podobně jako vysoké daně, omezené rozpočty či krátké termíny jsou i obtížní šéfové faktem života. Jak s nimi vyjít?

Slovensko ekonomicky vyspělejší než ČR? Kde se stala chyba?

Ekonomie většinou nemá příliš příležitostí pro kontrolované experimenty. Ekonomická historie však občas údaje, obdobné experimentálním, s jistým odstupem nabízí. Je škoda, že nedávné výročí 25 let od listopadu nedalo větší prostor k rozborům ekonomických výsledků, který přinesl „experiment“ spojený s rozdělením Československa. Tyto výsledky byly totiž podstatně odlišné od představ, které alespoň na české straně na jeho počátku panovaly.

Strašidlo nostalgie neobchází jen postkomunistické státy. Objevuje se i ve vyspělých zemích. Přináší s sebou pokles obliby tradičních stran a oblibu nových politických hnutí. Recepty, které tato hnutí nabízejí, mohou obsahovat určité racionální prvky, ve svém souhrnu však většinou staví na iluzích, které skutečně potřebným změnám brání.