Blog

S novým rokem často přicházejí nová přání, předsevzetí nebo nově nastavené úkoly a cíle. Mnoho z nich se často týká nejen osobního života, ale i toho pracovního. Tou hlavní motivací bývá buď dělat méně práce, nebo stejný objem práce v menším čase. Aby takového cíle mohlo být dosaženo, je zapotřebí změnit některé své návyky nebo přístupy k práci samotné. Jedna z činností, kterou se obvykle každý snaží uzavřít koncem roku, je vyřídit veškeré dokumenty a emaily. No a do nového roku si pak předsevzít, že minimálně ty emaily, už bude řešit jinak, efektivněji, nenechá se jimi zaplavit a zároveň nezůstanou dlouhou dobu nevyřízené. Jak tedy (bez velkého stresu) zvládnout denní záplavu emailů?

Chápání a výklad demokratických principů v naší zemi s jistou mírou povrchnosti, tedy to jak demokracii reflektuje vnímaný obecný diskurz, má ve společnosti principiálně přijatelný rámec. Ovšem „pod povrchem“ neboli tak, jak prakticky funguje například vymahatelnost práva, je nasnadě toto vnímat s určitým znepokojením a proto dle mého názoru je relevantní přiřadit projevům tohoto druhu demokracie přívlastek „měkká demokracie“. Tato v jistém smyslu disfunkce systému způsobená oslabením jednoho z pilířů demokracie (vymahatelnost práva), posiluje negativní tendence ekonomického liberalismu. Jinými slovy demokracie, jejíž zásadní roli formují mravní principy a ty následně vymezují kulturní mantinely politiky každého demokratického státu, přestává plnit svojí funkci.

Jak známo, každý člověk je průměrem pěti osob, kterými se nejčastěji obklopuje. To je statistický fakt. Obklopíte-li se samými blbci, stanete se dalším z nich. A naopak. Mozek se totiž učí sám, bez ohledu na naše chtění (protože i to ovlivňuje mozek sám). Přizpůsobuje se. Například Tarzan, byť lidské mládě, pobytem v džungli převzal manýry opic. Všichni, i neradi a velmi často nevědomě, splýváme se svým okolím. Jako chameleoni, kteří se snaží dělat, že v prostředí, byť je sebehorší, vlastně nejsou.