Management

Marshall sice, jak bylo popsáno v předcházející části, dosáhnul velkého vítezství, avšak budoucnost jím vedeného soudu se růžová být nezdála. Ve vztahu k prezidentovi se Marshall rozhodl pro vstřícná gesta i symbolického rázu – vyměnil tak purpurové hábity soudců, které měli po Britském vzoru a které Jefferson právě proto neměl v oblibě, za černé.

Můj květnový příspěvek na blog Ústavu bude, přiznávám, trochu od věci. Rád bych v něm totiž udělal paralelu k mým příspěvkům publikovaným zhruba před rokem, kdy jsme se věnovali procesu impeachmentu nejvyšších ústavních představitelů USA. V této sérii jsem mimo jiné citoval Benjamina Franklina, který impeachment, tedy potažmo zbavení funkce prezidenta, popsal i jako legální atentát. A dnes – téměř o rok později bychom si mohli popsat „druhou stranu mince“, tedy jeden reálný útok na nejvyššího představitele USA.

Přemýšlíme-li o budoucnosti, málokdy se za tím skrývá (totální) jistota, předurčenost. Jestliže ve vašem případu ano, je pravděpodobné, že jste fatalisté. Wikipedie definuje fatalismus jako životní postoj nebo názor, založený na přesvědčení, že všechno důležité v životě a na světě je více méně předurčeno osudem a člověk to nemůže ovlivnit. Nejsem si jist, zda pro vás má cenu článek dále číst. Upřímně řečeno, těžko si dokážu představit manažera-fatalistu, resp. stratéga-fatalistu.

Čeští zaměstnavatelé se stabilním růstem tržní ekonomiky stále častěji potřebují pro výkon své podnikatelské činnosti zaměstnávat vedle místních zaměstnanců i zaměstnance zahraniční, ať už zaměstnanců z Evropské unie nebo z třetích zemí. Zaměstnávání zahraničních zaměstnanců v České republice upravuje především zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů a v poslední řadě zákon č. 326 /1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Po několika letech usilovné práce a při znalosti značného množství různých technik a metod pro častější dosahování cílů a vyšších cílů jsem začal přemýšlet nad tím, zda existuje nějaké univerzální a jednoduché tajemství produktivity. Tomuto přemýšlení jsem obětoval pár večerů a skelniček vína abych nakonec dospěl k názoru, že pokud nějaké tajemství produktivity skutečně existuje, tak já jsem ho neobjevil. Nikoli pokorně, ale se zklamáním jsem se tedy vrátil k myšlence, že jedinou správnou variantou je zvládání některých ze stovek taktik pomáhajících lépe zvládat organizaci času a sytém práce. Opět jsem se vrátil k myšlence, že produktivita je ucelený koncept charakteristický propojením jednotlivých proměnných. V tu chvíli, kdy jsem už vzdal vymýšlení jednoho jediného tajemství produktivity, se objevilo. Neexistuje jedno jediné tajemství produktivity, jsou jich desítky, možná stovky a teprve dohromady tvoří výsledek.

Páteční odpoledne se v podnicích stávají neoficiálním „ulívacím“ časem, kdy se obecně ví a toleruje, že pracovníci se přestávají soustředit na svoji práci a raději plánují aktivity na víkend. Motivace pracovat často klesá i kvůli pocitu těchto zaměstnanců, že páteční praxe je všude obdobná. A protože stokrát opakovaná lež se stává pravdou, tak v páteční odpoledne se taková zažitá pravda stává i dokonalým alibi. Což celospolečensky spouští fenomén, že se tak chová většina lidí a málokdo z jiných firem aktivně pracuje a pokoušet se o obchodní aktivity v tento čas vypadá téměř zbytečné.

Existují časová období, kdy se stresu nevyhneme. Všichni to známe z předvánočního shonu nebo v období konce roku. Ovšem jsou i místa, kde se stres vyskytuje téměř pravidelně a každodenně. Nejčastěji to je v zaměstnání, které je zdrojem stresu pro 39 procent Čechů, jak ukázal loňský průzkum Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Nespokojený a přetížený zaměstnanec má vyšší riziko pracovních úrazů a chyb, má i nižší pracovní výkonnost.

Titulek dnešního blogu jsem si vypůjčil z připravené novely zákoníku práce (ZP). Její obsah se v současnosti projednává ve druhém a třetím čtení v Poslanecké sněmovně. S účinností se počítá od 1. července 2017.

Tak jsem zase byl minulý týden na jednom obzvláště zajímavém pracovním setkání. Vůbec netuším, jak je možné takovou akci ještě v dnešní době absolvovat, když mají skoro všichni lidé doma televizi a internet a denně sledují, jak se jiní lidé chovají na schůzkách nebo akcích a přesto si z toho nevezmou vůbec žádné ponaučení.

Titulek blogu  by mohl svádět k domněnce, že v zaměstnání nebo na pracovním trhu jeho účastníci (zaměstnavatel a zaměstnanec) hrají karty. Jde o úplně něco jiného. V současnosti, kdy firmy daleko více využívají zahraniční zaměstnance, než tomu bylo v minulých letech, se uplatňují tzv. zaměstnanecké a modré karty.