Management

U drobných památek můžeme často spatřit kombinaci uměleckých slohů doby předrománské, románské, gotického slohu, renesance a baroka. Drobnými památkami jsou především mezníky, kříže, boží muka, zvoničky, kapličky, pomníčky a kostely. Za drobné památky lze v některých případech považovat též torza kapliček, kostelů, hradů či tvrzí. Nejen hrady a zámky, nýbrž i tyto památky jsou oblíbeným cílem výletníků, inspirací umělců a předmětem vědeckého zkoumání odborníků. Role drobných památek, které nacházíme rozeseté v přírodě, polozapomenuté u silnice či polní cesty, nebo u břehů vodních toků, je nezaměnitelná. Tyto památky zprostředkovávají komunikaci mezi místem, na němž stojí a lidmi, jež k místu patří, neboť jedině tak se lze něco dozvědět o zákoutích historie v místě. Leckdy jsou tyto památky s úctou a láskou opečovávány, jindy vystaveny v nemilost osudu.  Seznámení s mizejícími skvosty kulturního dědictví napomáhá pochopit historii národa a snad se z ní i poučit. Jejich dávnou slávu rozmetal čas, ale historie zůstala. Památky jsou historickým pramenem a historie místa je nezbytným dílkem historie celé naší země. Pojďme se tedy podívat za krásou drobných památek a zřícenin.

„Hannibal ante portas!“ „Hannibal je před branami!“ Výkřiky údajně znějící Římem, když před jeho branami stanulo vojsko kartaginského vojevůdce a stratéga Hannibala. Bylo to během druhé punské války, více než dvě století před Kristem.

O 2200 let později stojíme před branami inovací a vývoje produktů. Robert G. Cooper (2011) představil před lety model etap a bran, který je znám pod názvem Stage-Gate. Slouží ke zefektivnění vývoje produktů a je (před)určen k tomu, aby se stal součástí inovačního úsilí podniků a firem. Zejména je-li toto inovační úsilí procesně popsáno, řízeno a je součástí širší strategie firmy.

V ideálním světě by se vedoucí snažili, aby se jejich podřízení na pracovišti se cítili dobře. Chápali by jejich oprávněné potřeby a požadavky a jednání s nimi by bylo nejen příjemné, ale i inspirující. Věděli by totiž, že lidé, kteří jsou ve své práci spokojení, v ní bývají i úspěšnější – a naopak. Skutečnost je však často jiná. 

Špatní šéfové jsou častější, než by se na prvý pohled mohlo zdát. Svým jednáním přitom škodí nejen svému okolí, ale i své organizaci. Jejich chování navíc často nepříznivě dopadá  především na ty, kteří svou práci chtějí vykonávat dobře nebo se snaží být se svým nadřízeným v dobrém vztahu.