„To se divím, paní Vondrušková, proč s manželem pořád chcete nové auto. Čekají vás jen samé náklady na údržbu i na provoz. Víte, jak se takový auťák prodraží? Podívejte se na nás“, radila paní Bartůšková a dodala: „Jsme s Pepou sami, bez dětí a auto nechceme!“ Přitom už zapomněla zdůraznit, že mají přepychově zařízený byt v osobním vlastnictví a výstavní chatu v Posázaví.
Právo
Rudolf by na burze sběratelů kuriozit mohl nabídnout svůj zápočtový list. Do třiceti let stačil změnit více než deset zaměstnavatelů. To vyznačovalo jeho klopotné hledání podniku, který by nejlépe splnil jeho finanční požadavky. Žádný nebyl dost dobrý k tomu, aby v plné míře uspokojil jeho potřeby. Měl rád ženy, ony zase jeho a každá láska něco stojí. Zejména tehdy, když se vyznává po večerních vinárnách a kavárnách. K tomu však žádný zaměstnavatel nepřihlížel. Rudolf dostával pouze to, co si vydělal.
Čtyřicetiletý inženýr Milan byl spokojen. Svůj byt v osobním vlastnictví měl vhodně zařízen nábytkem nejnovějšího typu, v šatníku mu nechyběly oděvy šité podle módních žurnálů a do zaměstnání ve výzkumném ústavu nejezdil přecpanými tramvajemi, ale novým Superbem. A protože v zaměstnání patřil mezi pracovníky – jak prohlašoval jeho vedoucí – s otevřenou hlavou, byl vybrán do skupiny, která měla odjet na dlouhodobou služební cestu do zahraničí.
Odebírejte novinky emailem
Získávejte pravidelně obsah našeho blogu do své emailové schránky.