Moji dvojníci – vzpomínka na Miroslava Skálu

Tak jsem to o měsíc propásl. Rok jsem si říkal, že napíši blog k nedožitým 90. narozeninám spisovatele Miroslava Skály , ale když jsem si na tento svůj panu Skálovi a sobě daný slib včera vzpomněl, tak jsem zjistil, že Miroslav Skála se narodil 6. 4. 1924 a nikoliv 6. 5. 1924, jak jsem se mylně domníval a že jsem tedy měsíc po lhůtě :-) . Chci mu přesto tímto krátkým sloupkem věnovat jaksi in memoriam pár hezkých slov tam někam do nebe a poděkovat mu sám za sebe zejména za půvabnou knížečku Moji dvojníci, kterou vydal v roce 1994 a která mě před 20 lety provázela mými studii na vysoké škole, kde naše příběhy, které jsme s přáteli zažívali, v mnohém připomínali příběhy a životní peripetie, které v knížečce Moji dvojníci popisuje Miroslav Skála.

Z jeho tvorby možná znáte spíše beletrii Cesta kolem mé hlavy za 40 dní (režie: Jaroslav Papoušek, scénář: Jaroslav Papoušek, Pavel Hajný), podle které byl natočen stejnojmenný film (1984) v hlavní roli s Ondřejem Havelkou, kde se na konci všichni „pacienti“ letního psychoterapeutického kursu semknou v závěrečný chorál a zpívají dnes již legendární refrén „Budeme na sebe hodní…“.. :-D , na videoukázku se můžete podívat zde. Ač nejsem filmový kritik,  musím doplnit, že i když bylo filmové zpracování literární předlohy zdařilé, nemohu se ubránit dojmu, že přes slušné herecké výkony zdaleka nedosahuje kvality Skálovy knížky, která přímo vybízí k vysoké míře čtenářovy vlastní imaginace a obsahuje řadu postřehů a minianekdot, které se ve filmovém zpracování (jak tomu zvláště u komedie často bývá) často scvrkávají do jednorozměrných klišé.

Dalším z jeho počinů, který ústil v úspěšný celovečerní film, byla dnes již legendární Svatební cesta do Jiljí (1983, režie Hynek Bočan, scénář Miroslav Skála), vyprávějící o vztahu dvou roztržitých lidí (srov. citace popisku z ČSFD: „Poprvé se potkali v příšeří biografu a hned si omylem stačili vyměnit tašky a odejít s nimi domů. Podruhé se „našli“ u okénka Ztrát a nálezů, kam slečna Petra přišla Tomášovi Krchňákovi připomenout, že podle jeho ztraceného diáře by právě v tomto okamžiku měl sedět v zubařském křesle. V témže duchu známost, stále ještě svobodného, pětatřicetiletého, značně roztržitého vědeckého aspiranta Krchňáka a romanticky založené slečny Petry pokračovala až do dne, kdy se Tomáš odjel podívat za rodiči na venkov. Doma jej uvítala bábovka a dobře míněné rady…………“). Ukázka zde.

Pro ty, co jej neznají, stačí připomenout, že Miroslav Skála byl prozaik a dramatik, autor satirických her a humoristicko-satirické prózy. Za 2. světové války byl totálně nasazen do hnědouhelných dolů. Po válce vystudoval Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obory čeština, ruština a divadelní věda. V roce 1954 působil jako redaktor Čs. rozhlasu v Brně, kde se rovněž podílel na založení satirického divadla Večerní Brno. Stal se jeho kmenovým autorem, psal satirické hry na aktuální témata i kabaretní pásma. Po nervovém onemocnění odešel Miroslav Skála v roce 1963 do invalidního důchodu. Svůj život ukončil sebevraždou v roce 1989.

Buď jak buď, z řady knížek Miroslava Skály, který v nich často otáčel a převracel a znovu nastoloval v lehce komediálním podání známé téma klasické freudovské triády (super/ego/id), je mojí oblíbenou právě knížka Moji dvojníci. Doporučuji všem, kdo ji neznají, ať si jí přečtou :-) .

Jak trefně poznamenal několik měsíců po vydání knihy Moji dvojníci Huvar (Mosty 9/1995, s.13 v kritice nazvané „Parádní závěrečné číslo“), (…) Skálova práce není jen lehoučkým vyprávěním bez hlubší myšlenky, jak by se mohlo na první čtení zdát. Postihuje, jak člověk postupně slevuje ze svých ideálů, jak prohrává s leností a hlavně zvykem. Činí tak vkusně, inteligentně, se znalostí věci a jazyka. Je opravdovým potěšením, ne náhražkou.“

I když Miroslav Skála sám svůj boj s nervovou chorobou nedohrál do vítězného konce, jeho knížky zde zůstávají a dělají radost všem, kdo mají rádi inteligentní humor a nadsázku, dodnes. K jeho před měsícem nedožitým 90. narozeninám si jej proto tímto jménem svým i svých kolegů z Ústavu práva a právní vědy, dovoluji vzpomenout, a vyzdvihnout knížku Moji dvojníci a její nadčasovost, i noblesu, s níž bylo toto parádní závěrečné číslo Skálovy literární kariéry po zásluze přijato do pomyslné síně slávy české humoristické prózy konce minulého století.

 


Autor příspěvku

JUDr. Luděk Lisse, Ph.D. LL.M. MPA

Vyučuje v předmětech Statutární orgány a zástupci obchodních korporací, Mezinárodní obchodní a investiční arbitráž, Základy soukromého práva, Rozhodčí řízení v judikatuře soudů a Rozhodčí řízení v tuzemsku.

Detail autora

Odebírejte novinky emailem

Získávejte pravidelně obsah našeho blogu do své emailové schránky.

K personalizaci obsahu a reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze naší návštěvnosti využíváme soubory cookie. Informace o tom, jak náš web používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Partneři tyto údaje mohou zkombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které získali v důsledku toho, že používáte jejich služby. Používáním tohoto webu souhlasíte.