Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu (II.): charakteristika řízení

Tento text navazuje na základní informaci o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu jako jednom z nástrojů soudní kontroly činnosti veřejné správy. Po vymezení toho, kdo má v řízení o tzv. správní žalobě aktivní a pasivní procesní legitimaci, tj. koho zákon označuje za možného žalobce a za možného žalovaného, je namístě věnovat se průběhu samotného soudního řízení na obou stupních soustavy – u krajských soudů a Nejvyššího správního soudu.

Řízení o správní žalobě je zahájeno okamžikem podání žaloby s náležitostmi podle § 37 a § 71 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.), u krajského soudu, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni (§ 7 odst. 2 s. ř. s.). Žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno, příp. ve lhůtě podle zvláštního zákona. Lhůta je zachována, i pokud je žaloba ve lhůtě doručena správnímu orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Podání žaloby obecně nemá odkladný účinek na napadené správní rozhodnutí, žalobce ale může o jeho přiznání soud požádat s uvedením důvodů (§ 73 s. ř. s.).

Stejně jako při hodnocení věci se vychází ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době, kdy správní orgán rozhodoval (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Pokud soud neshledá zákonem stanovené závažné důvody pro zrušení správního rozhodnutí z vlastní iniciativy, přezkoumává rozhodnutí správního orgánu pouze v mezích žalobních námitek, které vznesl žalobce, a to s ohledem na koncentrační zásadu. Je-li v řízení nutné dokazování, soud k tomu nařídí jednání. Může provádět důkazy navržené účastníky a dle své úvahy i další důkazy (§ 52 odst. 1 s. ř. s.), může zopakovat nebo i doplnit důkazy provedené v řízení předcházejícím správnímu rozhodnutí (§ 77 odst. 2 s. ř. s.).

Zjistí-li soud, že je žaloba důvodná, zruší napadené rozhodnutí pro nesprávné posouzení hmotněprávní podstaty věci (bylo rozhodnuto v rozporu s právem účinným v době rozhodování správního orgánu) nebo pro procesní vady, které mohly mít vliv na zákonnost rozhodnutí (jako např. pro absenci náležitého odůvodnění nebo jeho nesrozumitelnost), příp. pokud zjistí, že správní orgán nezákonně aplikoval správní uvážení. Směřuje-li žaloba proti rozhodnutí o uložení správního trestu, může soud trest v zákonných mezích snížit nebo od něj upustit. Nedůvodnou správní žalobu soud zamítne rozsudkem (§ 78 s. ř. s.), čímž je pravomocně potvrzeno napadené správní rozhodnutí a jeho účinky. Krajský soud jiné možnosti nemá, jelikož české správní soudnictví je založeno na kasačním principu a není úlohou soudu, aby posuzované správní rozhodnutí jakkoli měnil - zruší-li ho, dostává se věc opět do rozhodovací sféry veřejné správy a správní orgán je ve správním řízení, které o věci znovu povede, vázán právním názorem soudu.

Správní soudy již v prvním stupni rozhodují pravomocně, a proti jejich rozhodnutím jsou tak zásadně přípustné jen mimořádné opravné prostředky. Opravným prostředkem proti rozhodnutí krajského soudu o správní žalobě je kasační stížnost podávaná přímo k Nejvyššímu správnímu soudu. Právní zastoupení účastníků je v řízení o kasační stížnosti povinné. Jejím podáním automaticky nenastupuje odkladný účinek soudního rozhodnutí (to je pravomocné), soud jej může na žádost stěžovatele za splnění zákonných podmínek přiznat. Výsledkem řízení je buď zrušení rozhodnutí krajského soudu a vrácení věci, nebo zamítnutí kasační stížnosti.

Správní soudnictví pomocí rozhodování o žalobách proti pravomocným rozhodnutím správních orgánů vlastně zvnějšku kontroluje zákonnost rozhodování uvnitř veřejné správy a má efekt na konečnou podobu úpravy práv a povinností plynoucích ze správních rozhodnutí, přičemž ale není další odvolací instancí. Na rozdíl od obecných soudů nechrání soukromá práva jednotlivců, ale jejich veřejná subjektivní práva a obecně veřejný zájem.

Lze konstatovat, že soudní ochranu poskytuje současná úprava velice široce, stejně tak i judikatorní výklad ustanovení s. ř. s. ze strany správních soudů a přístup k soudu se spíše otevírá, než že by byl z formalistických důvodů odnímán. Rozhodování o správních žalobách proti jejím rozhodnutím je pak pro nastavení správné praxe veřejné správy cenným korektivem.




Autor příspěvku

JUDr. Hynek Pečinka, LL.M.

V roce 2003 absolvoval magisterský studijní program právo a právní věda na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze pak v roce 2011 získal doktorát ze správního práva, v roce 2022 rovněž v Praze absolvoval profesní postgraduální program LL.M. – Veřejné právo na Ústavu práva a právní vědy.

Detail autora

Odebírejte novinky emailem

Získávejte pravidelně obsah našeho blogu do své emailové schránky.

Ceny studijních programů uvedené na webu jsou bez DPH.

K personalizaci obsahu a reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze naší návštěvnosti využíváme soubory cookie. Informace o tom, jak náš web používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Partneři tyto údaje mohou zkombinovat s dalšími informacemi, které jste jim poskytli nebo které získali v důsledku toho, že používáte jejich služby. Používáním tohoto webu souhlasíte.