Aktuality

V seminářích Strategické techniky a nástroje, Strategický management či Tvorba podnikové vize (jejichž jarní kolo 2019 se pro studenty MBA a dalších programů blíží), rozebíráme některé přístupy a modely k tvorbě vize a strategie. Rámec pro klasifikaci procesů (PCF), otevřený projekt APQC (American Productivity and Quality Center) zmiňuji na tematických setkáních spíše jako doplněk pro zajímavost. Nastal čas to změnit. Pouhým doplňkem a zajímavostí totiž nemusí být. (Pozor, nezaměňujte s metodikou APQP pro schvalování dílů do sériové výroby v automobilovém průmyslu.) 

V následujících řádcích přinesu neotřelý příběh z manažérské praxe vážící se k rétorice. Odehrával se v oáze na Sahaře, oklopené písečnými dunami a karavanami velbloudů. Veškeré dění spaloval nebývalý žár slunečních paprsků. 

Máme za sebou další povedený seminář - Business etiketa nejen pro manažery, který se konall ve čtvrtek, 4.4.2019, v prostorách naší školy. Přednášejícím byl Jan Brodský. Seminář sklidil velmi doré ohlasy a posluchači se opravdu bavili! 

Moje osobní svoboda začíná tam, kde končí osobní svoboda ostatních. Tak by se dalo parafrázovat známé a okřídlené rčení. Bohužel mnoho lidí si ho vykládá tak, jak se jim zrovna hodí a přesně ve chvíli, kdy se jim to hodí. „Máme přeci svobodu a můžeme si dělat, co chceme“, „Je svoboda a můžeme se projevovat, jak se nám zachce“, „Individualismus se dnes hodnotí více než splývání s davem“, „Doba se posunula, je jiný svět tak, se v něm pohybujeme, abychom byli úspěšní“. A v tom je právě ten problém.

Dítě a pohádky. Všechno má svůj vnitřní svět, svůj vnitřní účel. I pohádky, které mají na dítě prvotní vliv, a to především vliv psychologický a pedagogický, neboť formují jeho osobnost, pomáhají mu pochopit svoji roli, roli ostatních a přizpůsobit se okolnímu světu. Zúčastněností dítěte se svět pohádek překrývá s jeho vnitřním světem. Pohádky udávají dětské představivosti novou dimenzi. Pohádky vysvětlují. Pohádky připravují dítě do života také sociálně, a to ztělesněním postav, které jsou výkladem typologií osobností (Hippokrates, Kretschmer, Jung). Pohádky nejsou pravdivým ukazatelem reálného života a ani se o to nesnaží. Pohádky se odehrávají ve zcela odlišné rovině. Leckdy mají poučné jádro a k dítěti promlouvají. Tím potvrzují dítěti správnost  osvojované autority dospělých. Pohádky zdokonalují u dítěte jemnou motoriku; motoriku prstů a artikulační schopnosti. Dítě se pohádkami učí a rozvíjí se. Máme tady pohádky. Máme tady dětský svět.

Současným společenským děním u nás hýbou různé kauzy a palčivé problémy. Mezi ně patří rozvoj naší dálniční sítě. Nejedná se pouze o výstavbu nových dopravních tepen. Některé starší autostrády již mnoho let volají po rozsáhlých opravách. Předmětem celospolečenských diskuzí je také tempo budování. Největší emoce způsobuje management oprav versus řidiči. Musíme být optimisty a věřit, že jednou bude líp... Jak říkali staří latináři: „Dum spīrō, spērō – Dokud dýchám, doufám.“

Někdy se to tak stane, že při vší dobré vůli a záměrech autora, se výsledek obrátí proti svému tvůrci. A něco podobného se asi stalo v roce 1857 v USA, kdy se Nejvyšší soud postavil čelem k výzvě v podobě sporu o status otroka v otrokářských a svobodných státech Unie. Nejvyšší soud v podstatě řešil otázku, zda se otrok může stát členem politické komunity zřízené a postavené na základech ústavy USA a jako takový se stát adresátem všech práv a povinností, které z toho pro občany USA vyplývají? Neboli jinak – měli tvůrci ústavy USA záměr dát otrokům občanství?

U drobných památek můžeme často spatřit kombinaci uměleckých slohů doby předrománské, románské, gotického slohu, renesance a baroka. Drobnými památkami jsou především mezníky, kříže, boží muka, zvoničky, kapličky, pomníčky a kostely. Za drobné památky lze v některých případech považovat též torza kapliček, kostelů, hradů či tvrzí. Nejen hrady a zámky, nýbrž i tyto památky jsou oblíbeným cílem výletníků, inspirací umělců a předmětem vědeckého zkoumání odborníků. Role drobných památek, které nacházíme rozeseté v přírodě, polozapomenuté u silnice či polní cesty, nebo u břehů vodních toků, je nezaměnitelná. Tyto památky zprostředkovávají komunikaci mezi místem, na němž stojí a lidmi, jež k místu patří, neboť jedině tak se lze něco dozvědět o zákoutích historie v místě. Leckdy jsou tyto památky s úctou a láskou opečovávány, jindy vystaveny v nemilost osudu.  Seznámení s mizejícími skvosty kulturního dědictví napomáhá pochopit historii národa a snad se z ní i poučit. Jejich dávnou slávu rozmetal čas, ale historie zůstala. Památky jsou historickým pramenem a historie místa je nezbytným dílkem historie celé naší země. Pojďme se tedy podívat za krásou drobných památek a zřícenin.

Články konfederace, nebo též Články konfederace a věčné unie byly vlastně prvním základním zákonem, který byl pro řízení USA přijat zástupci 13 původních kolonií-států, které vedly boj o nezávislost.

Byly přijaty po tuhých sporech a debatách (probíhaly vlastně od července 1776 do listopadu 1777) tzv. Druhým kontinentálním kongresem. Články konfederace vstoupily v účinnost 1.3.1781 poté, co byly ratifikovány všemi, výše zmíněnými státy. Jejich leitmotivem je zachování nezávislosti a suverenity jednotlivých států. Slabost centrální vlády – respektive její role obecně totiž vycházela z přesvědčení, že by měla vláda věcí společných převzít pouze ty činnosti, které podle zakladatelů USA náležely králi Jiřímu a parlamentu v Británii.

Příběh medicíny začíná lidskými bolestmi, zápasem o přežití, překročením prahu poznání lidského těla a snahou o poznání světa. Od pradávna se naši nejstarší předkové potýkali s nejrůznějšími nemocemi, které považovali za projev zlé vůle vyšší moci, za kouzla a čáry nebo za zlobu přímo od boha. Zdrojem nákazy byla nejprve voda, půda, dobytek, hlodavci, moskyti a drobnější hmyz. Zdrojem nákazy byly také veškeré činnosti ovládané silou člověka. Zdrojem nákazy byl i člověk sám. Nemoci jednotlivců přecházely na skupiny a vlivem stěhování rodů z místa na místo se staly epidemií a následně, zachvacující celé země, pandemií. V počátcích medicíny, tedy v době datovatelné do období starověku, zasáhla rodovou společnost pandemie malárie, moru a pandemie tyfu. Ve svém příspěvku se zabývám dějinami medicíny v Mezopotámii, v Egyptě, v Řecku, kde se tyto dějiny vyčleňují směrem k medicíně alexandrijské a medicíně římské éry. V příspěvku se také zabývám významnými představiteli s jejich specializacemi a objevy. Pojďme tedy nahlédnout do historie medicíny, kterou svým významem lze plnohodnotně zařadit do dějin lidstva.