Aktuality

Titulek neopravňuje k tvrzení, že jsou ženy diskriminovány. Jedná se však o právní úpravu zakazující některé práce, které ženy nemohou vykonávat s ohledem na ochranu jejich zdraví, bezpečnost práce či těhotenství.

Zákoník práce č. 262/2006 Sb. (dále jen „ZP“) neobsahuje speciální ustanovení, která by obecně po obsahové i formální stránce charakterizovala smlouvy a dohody. Legislativně pouze vymezuje smlouvy, které jsou typické pro pracovněprávní vztahy a nelze je nahradit dvoustranným právním jednáním podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „OZ“).

Právo na mzdu za vykonanou práci patří mezi základní práva. Přesto se v pracovněprávní praxi objevují situace, kdy zaměstnavatel tuto povinnost nemůže splnit – typicky z důvodu platební neschopnosti.

Zdravotní stav zaměstnance velmi často ovlivňuje jeho pracovní výkonnost. V zaměstnavatelské praxi nastávají situace, kdy zaměstnanec ze zdravotních důvodů nemůže např. vykonávat dosavadní práci v důsledku pracovního úrazu, nemoci z povolání či ohrožení touto nemocí, a je nucen přejít na jinou, často méně placenou pracovní pozici.

K úrazům může dojít nejen v řádném pracovním poměru, ale i ve zvláštních pracovních situacích. Zejména se jedná o činnosti, které směřují k rozšíření flexibility pracovněprávních vztahů, a to v dohodě o pracovní činnosti (DPČ) nebo v dohodě o provedení práce (DPP). Do zvláštní kategorie patří i posuzování úrazů, kterými se v poslední době zabývaly soudy – tzv. faktický pracovní poměr. O jaké pracovní vztahy se jedná?

Poslední novely zákoníku práce (dále ZP), zejména č. 120/2025 Sb., s účinností od 1. června 2025, přinesly řadu zásadních změn do pracovněprávních vztahů. S některými z nich se personalisté a mzdové účetní v praxi „potýkají“ a mnohdy se nesetkávají s jednoznačným výkladem právních problémů. Jednou z problémových oblastí jsou i dohody o pracovní činnosti (DPČ) a dohody o provedení práce (DPP). Podívejme se na řešení některých praktických otázek.

Zákoník práce č. 262/2006 Sb. (dále ZP) v § 306 vytváří právní základ pro vydání pracovního řádu, který vydává zaměstnavatel. Jedná se o zvláštní vnitřní předpis zaměstnavatele, který nezakládá práva a nároky. Jde o normativní právní akt upravující skupinu případů stejného druhu a neurčitého počtu; nejedná se o právní jednání.

Je smutnou pravdou, že Česko patří k zemím s největším rozdílem v odměňování žen a mužů. Ženy v Česku mají průměrně o 15 % nižší mzdu nebo plat než muži a podle zjištění ČSÚ je nejvyšší platový rozdíl mezi ženami a muži s vysokoškolským vzděláním – téměř 20 %.

Pokrok v komunikačních a informačních technologiích a rozvoj digitalizace představují významnou hybnou sílu ekonomického rozvoje. Současně však přinášejí i nová rizika v oblasti ochrany lidských práv a svobod, včetně práv zaměstnanců a zaměstnavatelů. Nové technologie například stírají hranice mezi pracovním a soukromým životem – umožňují nárůst přesčasové práce, práci na dálku a další flexibilní formy výkonu práce.

Průměrná mzda neovlivňuje pouze kupní sílu obyvatel, ale zasahuje také do pracovněprávní sféry, zejména do oblasti zaměstnanosti. Pro tyto účely vyhlašuje každoročně Ministerstvo práce a sociálních věcí na základě šetření Českého statistického úřadu průměrnou mzdu v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku. Pro rok 2026 je rozhodná průměrná mzda za toto období v roce 2025.