(Ze soudní síně)
Když za sebou Tomáš zabouchl dveře svého pokoje, bylo už hodně po desáté hodině večer. I ostatní členové rodiny a přátelé se pomalu vytratili z obývacího pokoje. Teď s sebou hodil do křesla, do toho, co stálo nejblíže u dveří, a přemýšlel, jestli by za daných okolností nebylo jednodušší v něm strávit celou noc. Velká únava po příjemně prožitém víkendu na chatě u vody a ještě pár sklenek dobře chlazeného vína vypitého s přáteli, byly soupeři, s nimiž Tomáš jen velmi obtížně zápasil. I přesto se mu však podařilo svléknout šaty a na cestě k lůžku dokonce i boty a ponožky. Zanedlouho pak byl v opravdové říši snů…