Aktuality

České podniky zápasí s nedostatkem pracovníků a shánějí je, kde se dá. Rakouské či německé podniky nedaleko našich hranic, často však i dále, však zdá se nedostatkem českých spolupracovníkům netrpí. Nejde zrovna o “brain drain” čili odliv mozků, kterého se obává současný president. O “labor drain” čili odliv práce se však jedná zcela určitě.

Filmové herectví byla před začátkem 19. století kapitola, o které se nám ani nesnilo. Období 19. století převratně rozšířilo hranice světa a současně poskytlo člověku účinné prostředky poznávání skutečností, které ho obklopovaly. Toto období je přízviskem prvního systematického utřídění obrázků, jejich pohybu, prvního kinematografu a začínajících umělců, kteří si stále uvědomovali, jak nedokonalé jsou prostředky, které používají a stále častěji se snažili překonat omezení a nedostatky, které tyto prostředky s sebou nutně nesly. Skutečná umělecká díla se však rodí z vítězného přemáhání obtíží a zdolávání překážek. 

Až k nám pronikly informace o tom, jak se v USA štěpí společnost ohledně nejčerstvějšího přísedícího soudce Nejvyššího soudu USA – Bretta Michaela Kavanaugha, takže vyvstává otázka, zda by nás to mělo zajímat. Asi nečekáte od blogu s výše uvedeným názvem odpověď, že by nás to zajímat nemělo – a to hned ze dvou rovin, té řekněme odbornější a té společenské.

SWOT. Zdá se být notoricky známou zkratkou. Možná evokuje zkratkovité „strategické myšlení“. Možná je snadné ji zavrhnout, protože je to koncept z minulého tisíciletí. Možná je to jediný postup, kteří různí zpracovatelé „dokumentů“ znají. Možná…

SWOT je každopádně fenomén, a to dlouhodobý. Má však smysl v roce 2018 ještě psát o SWOT? Je SWOT hodna toho, aby se učila v předmětech MBA škol? Osobně se domnívám, že ano.

Možná to znáte i ze svého firemního prostředí: manager se vrací z porady a oznámí svému týmu, že objevil zázračný nástroj propagace a reklamy s názvem virální video! Ze zasedačky zní vítězoslavně: „Uděláme nízkorozpočtové video, které prorazí na sociálních sítích a budeme slavní a hlavně ušetříme rozpočet na reklamu…“

Rybník je stavbou, která v krajině plní celou řadu produkčních i mimoprodukčních funkcí. Kromě nesporného významu estetického jsou u nás  rybníky nedílnou součástí krajiny, patří mezi tzv. významné krajinné prvky. Zadržují vodu (retenční funkce), ovlivňují mikroklimatické podmínky a v neposlední řadě mají v dnešní člověkem silně pozměněné krajině nezastupitelnou funkci biologickou. Jsou též zdrojem lesního a zemědělského hospodaření, díky čemuž se také stávají nástrojem ochrany přírody a krajiny. Rybníky mohou být posazeny v nížinách, vrchovinách, nebo ve vysoké nadmořské výšce. Mohou být polní, luční, lesní, návesní, v zástavbě. Stejně tak mohou být kaprové a pstruhové. Rybníky mohou být závlahové, biologické, požární, rekreační, zámecké a parkové a vodárenské. Je nesčetně mnoho rybníků, různých rozloh, různých funkcí, pro různý účel. Můj příspěvek začíná historií rybníků a rybníkářství obecně, poté pro Čechy a Moravu. Pro větší názornost a snad i přehlednost, člením rybníky do jednotlivých krajů a lokalit.

V průběhu 20. století se divadlu dostalo té cti, že dalo vzniknout estetice hudebních žánrů zábavného divadla. Specifičnost muzikálu, tedy divadla, které mluví, zpívá a tančí spočívá v zábavnosti i ve vážnosti hudby, která umocňuje text a tím dodává ději funkčnost. Oproti zábavné hudbě samotné spočívá ve specificky divadelním a dramatickém fungování této hudby ve vyšším hudebním celku. Muzikál je prostoupen různými divadelními žánry (činohra, opera, balet). Na muzikálu je poutavá zejména hudba s lehce uchopitelnou, snadno zapamatovatelnou a přehlednou stavbou. Hudba dokáže jednotlivé žánry rozčlenit a vyznačit vnitřní symetrii a komplementaritu. Hudba s textem je lidskou komunikací s emocemi, intonací, se svojí silou a důrazem. Ve svém příspěvku se zabývám muzikálem, který byl považován za kulturu nižšího řádu daleko předtím, než společnost začala vidět kulturu jako celek a pokusila se o nový pohled přijímající kulturu v jejích rozmanitých formách.

Svým příspěvkem se snažím vystihnout okamžiky tvorby hudebních děl Bedřicha Smetany, které byly významně ovlivněny jeho osudovými životními etapami, osobnostmi, jež ho provázely a tendenčními dobovými situacemi (politickými a společenskými rozkoly), jimiž byla naše země prostoupena a které byly podnětem k jeho neutuchající tvorbě. Hovoříme-li o hudbě 19. století, téměř okamžitě se nám vybaví jméno Bedřicha Smetany jako zakladatele české národní hudby a věhlasného skladatele ve světových hudebních dějinách. Poslechem Smetanových děl si osvětlíme bohatství Smetanova hudebního myšlení, které přímo vyniká z umělcovy tvůrčí dílny, v níž můžeme nacházet odkaz na skladatelovo ztělesnění idey vlasti a národa. Tvorba geniálního zakladatele naší národní hudby je součástí pokladnice základních hodnot, které si lidstvo chrání a opatruje. Hudební tvorba Bedřicha Smetany nemůže být nahrazena jinou tvorbou, třeba sebevětší, ani jiným uměním, třeba sebelepším. Jeho hlas nepřezní jiný hlas.

Ve svém příspěvku se zabývám pěti osobnostmi českého národa, které, ačkoli nejsou panovníky, nelze opomenout, neboť byly skrytou, leč pevnou půdou pro budování a kultivaci naší země. Tím, že jsme v historii českých zemí vystaveni panovnickým rodům a dalším vněstátním rodovým větvím, se kterými se panovníci ve svých bojích utkávali, nebo s nimiž uzavírali sňatky, anebo tím, že slavní panovníci jsou vystaveni na odiv našemu poznání, nutně opomíjíme ty, kteří měli podstatný vliv na panovníky a tímto na utváření země a její vztahy. Tyto osobnosti většinou byly rodového původu a mnohdy disponovali nebývalým množstvím majetku, politickou mocí a utvářeli svoji pozici v sociálních mocenských vztazích, neboť přímo působili na panovníka, anebo nepřímo na jeho blízké či panovnický dvůr. Povětšinou se angažovali ve vladařových službách, aby získali vyšší autoritu, příznivé sociální styky a další výhody, které jim zajišťovaly vliv na utváření se naší země.

V souvislosti se vznikem měst a prvních živností v raně feudálním českém státě se začalo rozvíjet soudnictví, jež bylo nejprve pojímáno jako celek se správou administrativní, tedy se správou měst. Nejvyšší jurisdikce nad městy a v soudních přích byla historicky propojena v jedné osobě, v osobě panovníka. V postupném rozvoji manufakturní zemědělské a řemeslné společnosti ve společnost, řekněme pokrokovou, se kompetence panovníka a jeho dvora s přibývajícími spory sice rozšiřovaly, ale současně se stávaly neudržitelnými. Z rozhodnutí panovníka tak vznikaly a utvářely se první soudní instituce, které byly, pro svoji významnost, obsazovány osobami povětšinou šlechtického rodu či nacházejícími se v rytířském stavu. Ocitáme se v době, kdy právo v jeho prvotní formě, úzkého okruhu a všeobecného obsahu se nacházelo teprve v počátcích aplikace, která se soustředila v rukou osob, které předznamenávaly důležitost rozhodnutí. Státní moc v tomto spektru se nedělila na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní, a lidská práva neměla takový rozsah jako v letech pozdějších, za moderních demokracií. Ve středověku se soudy druhově členily podle předmětu jejich činnosti, podle místa, kde měly sídlo a hospodářské výnosnosti. Ve svém příspěvku se nyní zabývám druhy soudů v českých zemích od počátků jakýchsi prvotních quaziforem soudnictví do konce 16. století.