Aktuality

Cíl dnešního blogu je přinést malou perličku do počasím zakaboněného dne. Městský soud v Praze vydal dne 8. října 2013 rozhodnutí č.j. 3 Cmo 92/2013-216, kterým potvrdil závěr, že „Není v rozporu s principy nekalosoutěžního práva, pokud v určité oblasti relevantního trhu konkurují dva subjekty, z nichž jeden dostává od státu na svoji činnost dotace (tedy veřejnou podporu) a druhý nikoliv.“

Dnes mám narozeniny. Je mi 43 let. To je důvod k oslavě o to větší, že takové datum není až zas tak oslavyhodné – nejde ani o kulatiny, ani o půlkulatiny, a trojka na konci znamená za čtyřkou všední narozeniny, na rozdíl třeba od 33. narozenin, které v našem křesťanském civilizačním okruhu nesou onen „kristusovský“ prvek, jenž je přáteli připomínán každému, kdo 33. narozeniny slaví, ať je věřícím křesťanem či nikoliv. Oslím můstkem mých narozenin se tak pro dnešní den stává stručné zamyšlení na téma věku běhu času. Nadpis tohoto blogu, v nadsázce, připomíná, jak rychle čas běží. Každý to říká – říkají to lidé, co mají děti, jak jim rostou před očima, říkají to ti, kteří se stále o něco snaží a svět, čas, život a termíny jim běží před očima tak rychle, že si uvědomí svůj věk vždy jednou za několik let, ale o to silněji

Dlouho očekávaná olympiáda v ruské Soči mě zatím moc baví. Není předmětem tohoto blogu psát o politických konsekvencích a zkoumat, zda se Putin ukázal světu, nebo neukázal v takovém nebo makovém světle, ani zda byl úvodní tradiční olympijský ceremoniál nejlepší, nebo byl naopak špatný, to neumím objektivně soudit a mohu jen pocitově říci, že mně se to zatím celé moc líbí :-) .

Na právnické fakultě nás učili od nepaměti, nebo minimálně v 90. letech minulého století a nejsem si jist, zda se tato teze neučí dodnes, že právo není totéž, co spravedlnost. Všichni jsme od zkušených profesorů tu tezi přejímali s určitým podivením, neboť jsme jakožto 18-25 letí studenti (tedy děti) měli z jakéhosi přirozeného rozumu za to, že pojmy právo a spravedlnost kompatibilní jsou, ba co, že jsou dokonce nerozlučnou párovou dvojící každého rozumného zákonodárství.

Německá automobilka Mercedes testovala (v záři reflektorů a médií nejen německých) nový typ vozu Mercedes řady C. Událost byla sledována tiskem a dalšími médii, a to i českými, za všechny viz např. článek „Je to nějaká pomsta? Michael Schumacher při testu auta skoro přejel Václava Klause!“

Když je člověk vzdělaný, tak má všechny důvody proto, být ještě vzdělanější. Může na cihličce svého dosavadního vzdělání stavět další cihly dalšího vzdělání a tak to jde pořád dokola, až se začne stavět celý dům, a poté, co se postaví celý dům, tak se začne stavět katedrála. Lidská touha po satisfakci nezná mezí a odvozuje se patrně od toho, že chceme být chváleni již od dětství, chceme mít pochvalu od rodičů za to, že se nám něco povedlo, a stejnou roli v tomto procesu hraje uznání od dalších formálních autorit, jako je škola apod.  Všichni nás edukují, zažíváme nespravedlnosti i vítězství, a jdeme stále tou krkolomnou cestou za uznáním. Chceme, aby si nás ostatní vážili, a chceme si vážit sami sebe.

Slova, která jsou ve vzájemném protikladu a jsou přesto často nebo alespoň občas užívána jako sousloví, se označují jako contradictio in adiecto, tedy v překladu protiřečení v přívlastku. Rozumí se tím zpravidla spojení (někdy dorostlé do podoby sousloví) podstatného jména a přídavného jména, tedy přívlastku, který doplňuje podstatné jméno tím, že jej blíže charakterizuje, které však není – při bližším pohledu vzájemně kompatibilní, tj. slučitelné. V literatuře, resp. její teorii, se uvedený jev označuje termínem oxymóron /např. živá mrtvola apod.). 

Volební právo obchodních společností není. S pravděpodobností hraničící s jistotou jej ani také nikdo nechce, ani se o jeho prosazování nikdo, dokonce ani obchodní společnosti samy, nesnaží. Pokud mluvím o volebním právu obchodních společností, napadne možná někoho, měl by asi v rámci fair přístupu mluvit o i zavedení volebního práva dalších právnických osob. A i když se chci v tomto příspěvku zaměřit především na otázku volebního práva pro jiné osoby, než fyzické, a v úvahu by tedy připadaly všechny právnické soby, nejen obchodní společnosti, budu dále mluvit již jen o obchodních společnostech. Důvod spočívá v tom, že myšlenku zavedení volebního práva pro právnické osoby bych rád úzce vázal na jejich platební morálku, spočívající v řádném plnění daňových povinností, jinak nemá smysl o něčem takovém vést vůbec jakoukoli další úvahu. A protože daně platí sice všechny právnické osoby, ale zisku dosahuji nikoli jen, ale zejména, obchodní společnosti, je tato úvaha směřována právě na ně.

Film Truman Show, ač mi o něm vyprávělo již před lety hodně přátel, jsem viděl až nedávno, tj. celých 15 let po jeho uvedení do kin. Pokud jste jej viděli také, víte, o čem hovořím, a jistě jste se nyní při letmé vzpomínce na něj v duchu pousmáli :-) . Pro ty, co nevědí, dělám nyní krátkou pauzu, a na 99 minut přerušuji moje psaní a Vaše čtení tohoto blogu (představte si totiž, že tento blog v době, kdy jej čtete, je mnou teprve současně s tím, jak jej čtete, psán – jste tedy vlastně jeho spolutvůrci).

Česká média nedávno informovala o nejnovější knize Digitální zákazník – náš protivník, nebo partner?, jejíž české vydání s podtitulem Online Clienting aneb Zákazníci dnes nakupují jinak připravilo nakladatelství Management Press. Jejím autorem je německý konzultant a odborník v oblasti zlepšování prodejních výsledků, autor mnoha úspěšných knih Edgar K. Geffroy. Autor je zakladatelem a průkopníkem koncepce tzv. Clientingu, která „nahrazuje“ marketing a radikálně mění způsob prodeje.