Aktuality

Zcela jistě to neplatí o všech manažerech a zcela jistě to neplatí o pár vyvolených, kteří patří do TOP managementu firem, které jim zároveň nepatří. Co ale ta armáda ostatních manažerů na středních a středně vysokých pozicích, kteří sami zodpovídají za svěřený tým, dosahování výsledků a ještě navíc podléhají nějakému vyššímu velení? Kromě toho, že dobrý manažer této kategorie je nedostatkovým zbožím, tak navíc patří do té nejohroženější skupiny osob trpících stresem v práci, v krajním případě i syndromem vyhoření.

Čtyřicetiletý inženýr Milan byl spokojen. Svůj byt v osobním vlastnictví měl vhodně zařízen nábytkem nejnovějšího typu, v šatníku mu nechyběly oděvy šité podle módních žurnálů a do zaměstnání ve výzkumném ústavu nejezdil přecpanými tramvajemi, ale novým Superbem. A protože v zaměstnání patřil mezi pracovníky – jak prohlašoval jeho vedoucí – s otevřenou hlavou, byl vybrán do skupiny, která měla odjet na dlouhodobou služební cestu do zahraničí.

Jedním z nejúzkostlivěji střežených ekonomických tajemství v ČR jsou platy šéfů státních firem. Jejich výši se zatím nepodařilo zjistit ani vládě. Když se o to nedávno pokusila, nezjistila dokonce ani to, nakolik ministerstva, pod která státní podniky spadají, dodržují zásady odměňování státních manažerů, které vláda zavedla již v roce 2010.

Časový signál oznamující čtvrtou hodinu po poledni, a tím i konec pracovní doby, přijalo osazenstvo kanceláře s uspokojením. Téměř šedesátiletý účetní Křivánek shrábl zaprášená lejstra a uložil je do třetí zásuvky stolu od leva, korespondentka Marta vyjmula z kabelky zrcátko s nezbytnými kosmetickými přípravky a vedoucí ekonom Prášek měl už dávno sbaleno před „padla“. Nebylo také divu, právě slavil padesátiny a pracovní dobu ten den příliš nevyužíval. Gratulantů přišlo nepočítaně a s každým si musel stisknout ruku a popovídat. Soustředit na práci se tedy nemohl a časový signál byl pro něj vysvobozením.

Facebook byl, je a bude sociální médium. A když nebude, bude mu velmi brzo odzvoněno. Přes veškerou komercionalizaci stojí a padá s tím, jak jej akceptují jeho klíčoví uživatelé, tedy běžní konzumenti a tvůrci obsahu. Ano, nejsou to firmy, které platí nemalé prostředky za postování placených příspěvků ve snaze zaujmout co největší část své cílové skupiny a domoci se minimálně kliknutí na tlačítko Líbí se mi. Jsme to my – vy i já v roli nekomerčního uživatele sítě, jejíž hlavní funkcí je utváření komunit a vazeb prostřednictvím uveřejňování a sdílení různorodého obsahu.

Zápasy základních skupin na jubilejním fotbalovém mundialu v Brazílii jsou v plném proudu. Jsem celkem rád, že většina mužstev se snaží hrát útočný fotbal a na hřiště přicházejí s chutí zahrát si fotbal a s obrovskou vůlí po vítězství. Jde o mužstva tvořivá, z jejichž hráčů prýští radost ze hry, bojovnost a tvořivost a především mužstva, která tímto vším na sebe berou přiměřenou míru rizika z takové hry nutně vyplývající. Tyto zápasy jsou pak hojně dochucovány tím nejdůležitějším fotbalovým kořením – góly … a baví se jak diváci, tak hráči. Mužstvo, které vyznává takovýto herní styl, pak samo sebou góly dostává, ale především hodně gólů dává … ostatně o tom (nejen) fotbal je, resp. být má.

Byl to docela obyčejný úřad, kde lidé chodí do práce o pět minut později a v závodní jídelně pobývají na svačině o chvilinku déle, než je zákonná třicetiminutová přestávka. Vaří si tam kávu a důležitě pobíhají s kupou lejster z kanceláře do kanceláře. A pokud zbude trochu času, tak dokonce pracují. Prostě – úřad jako každý jiný.

Připojuji svou úvahu o rozdílu mezi těmi, kteří disponují inovačními schopnostmi (schopností přesahu stávajícího, tj. schopností přijít s inovací nebo se podílet na jejím prosazení), a těmi, kteří vidí svoji perspektivu jen v dobývání pozic:

Noc voněla létem. Řeka šplouchala do temných břehů a klid rušily jen sporadické skřeky ptáků. Hlubokým údolím po uzounké cestičce se krok za krokem šinuly tři stíny. Minuly zděnou chatu, která stála hned vedle lesní cesty, přešly další a u třetí se zastavily. První z těchto stínů se starostlivě a hloubavě podíval kolem sebe, vpřed i vzad a pak mávnutím ruky dal povel k rychlé akci. V hluboké trávě pak následovalo několik přískoků vpřed. Tento způsob pohybu vpřed pravidelně se střídající s plížením umožnil, aby se „stínový“ trojlístek objevil před oknem srubové chaty. Pak začala harmonická souhra, v níž každý člen trojlístku hrál první housle. Jeden z nich se postavil na ramena klečícího kamaráda, násilím odstranil okenici a třetí připraveným nářadím otevřel okenní skleněnou výplň. Potom už nebylo obtížné se dostat  do vnitřního prostoru chaty a vybrat si podle vlastního uvážení.

Říká se, že přesnost zdobí vlastnosti králů. Oskar mezi ně rozhodně nepatřil. Nejen proto, že ani jeho pradávní příbuzní nebyli šlechtického původu, ale zejména z toho důvodu, že Oskar si na dochvilnost nepotrpěl. „Na nějaké té minutě přece nezáleží. Vždyť se všechno stejně dožene a co na tom, když se chvilku zdržím“, odpovídal na vyčítavé domluvy manželky a opatrovnice v jeslích, když téměř pravidelně chodil poslední pro svého potomka.