Aktuality

Nejsem příliš velký zastánce „normování“ či standardizace všeho možného. Obvykle studentům říkám, že strategické řízení, ani zvládání změn nemají (naštěstí?) svůj „standard“ v podobě „ISO normy“. Na druhé straně při výuce projektového řízení nebo při práci na projektech s klienty prosazuji metodický základ PMI v podobě „Body of Knowlege“, tedy jakési základní kostry oblastí znalostí (Project Management Institut a jeho Project Management Body of Knowledge).

Nebude to „fičák“ (i když vás čeká přes 70 otázek k zamyšlení a inspiraci), ale spíše „syčák“. Ve hře jsou samá „S“.

Jak přemýšlíte o sobě? Jak přemýšlíte o druhých? Jak přemýšlíte o světě kolem vás? Jak přemýšlíte jako lídr, stratég nebo student? Co je skutečnost a co si namlouváte?

Studenti, manažeři, lektoři, poradci, konzultanti a další se setkávají se situacemi, kde je třeba připravit nějakou zprávu, text, prezentaci apod. V případě studia na ÚPPV a/nebo EBS jde zejména o seminární práce a dizertační (diplomové) práce.

V seminářích Strategické techniky a nástroje, Strategický management či Tvorba podnikové vize (jejichž jarní kolo 2019 se pro studenty MBA a dalších programů blíží), rozebíráme některé přístupy a modely k tvorbě vize a strategie. Rámec pro klasifikaci procesů (PCF), otevřený projekt APQC (American Productivity and Quality Center) zmiňuji na tematických setkáních spíše jako doplněk pro zajímavost. Nastal čas to změnit. Pouhým doplňkem a zajímavostí totiž nemusí být. (Pozor, nezaměňujte s metodikou APQP pro schvalování dílů do sériové výroby v automobilovém průmyslu.) 

„Hannibal ante portas!“ „Hannibal je před branami!“ Výkřiky údajně znějící Římem, když před jeho branami stanulo vojsko kartaginského vojevůdce a stratéga Hannibala. Bylo to během druhé punské války, více než dvě století před Kristem.

O 2200 let později stojíme před branami inovací a vývoje produktů. Robert G. Cooper (2011) představil před lety model etap a bran, který je znám pod názvem Stage-Gate. Slouží ke zefektivnění vývoje produktů a je (před)určen k tomu, aby se stal součástí inovačního úsilí podniků a firem. Zejména je-li toto inovační úsilí procesně popsáno, řízeno a je součástí širší strategie firmy.

Když se studenty MBA a dalších programů diskutujeme o strategii a strategickém managementu, je implementační (realizační) fáze obestřena nástroji, modely, technikami a „návody“ ze všech nejméně. Přizpůsobení a zorganizování zdrojů a činností do procesů, rutin a vhodné (organizační) struktury zasahuje do mnoha dalších „manažerských“ disciplín a zahrnuje řadu perspektiv a úhlů pohledu. 

Zrychlené tempo technologických změn vyvolává některé otázky, které míří přímo do srdce strategického řízení. Podniky, resp. jejich majitelé a manažeři možná budou muset přehodnotit:

• na kterých trzích působí, 

• jaké problémy řeší pro své zákazníky, 

• jaké je jejich úloha a postavení v hodnotovém řetězci nebo 

• do jaké míry jsou efektivní jejich současné podnikatelské a provozní modely. 

Musí také zvážit nové příležitosti vynořující se díky rozvoji technologií a zhodnotit, jak jsou připraveni na změny a schopni se jim přizpůsobit.

SWOT. Zdá se být notoricky známou zkratkou. Možná evokuje zkratkovité „strategické myšlení“. Možná je snadné ji zavrhnout, protože je to koncept z minulého tisíciletí. Možná je to jediný postup, kteří různí zpracovatelé „dokumentů“ znají. Možná…

SWOT je každopádně fenomén, a to dlouhodobý. Má však smysl v roce 2018 ještě psát o SWOT? Je SWOT hodna toho, aby se učila v předmětech MBA škol? Osobně se domnívám, že ano.

Dalším z modelů, který na přednáškách (tematických setkáních) ke strategickému managementu zmiňuji jen okrajově, je EFQM Excellence Model. Domnívám se, že reálně si zaslouží více pozornosti ze strany manažerů a podnikatelů, proto ještě volím alespoň formu článku na blogu. Snad bude čtenáře inspirovat k tomu, aby se s modelem seznámili blíže, začali s ním pracovat a využili jej ke svému užitku pro zlepšování, například jako komplementární doplněk konceptu Balanced Scorecard.