Aktuality

Ve svém příspěvku se zabývám kontinuitou Československa a s ní spojenou dekretální normotvorbou prezidenta republiky. Kontinuita Československa vlastně spočívala na činnosti zahraničního odboje; na tom, zda svrchovanost a vůbec existence československého státu bude úspěšně vyjednána a dále na normotvorné činnosti vykonávané nejprve v exilu. Díky tomu, že jsem mohla napsat tento článek, dostala jsem se k materii, ke které jsem se nikdy předtím nedostala a až jejím prostřednictvím jsem poznala, jakým hrdinou byl prezident Edvard Beneš.

V soudní praxi dosud právně nebyly řešeny případy, kdy se úraz stal (opaření vodou) při vaření kávy. Postup naznačuje zákoník práce v 274 odstavec 1. (dále ZP). Podle tohoto ustanovení se úraz při stravování nepovažuje za pracovní.

Ústava ČSSR z roku 1960 byla především politickým dokumentem. Paradox ústavní situace v době její platnosti a účinnosti spočíval v tom, že rozpor mezi ústavou de iure a ústavou de facto byl podstatně menší, než v případě Ústavy 9. května. Bylo to způsobeno velmi nízkou juristickou hodnotou Ústavy, předimenzovanými proklamacemi, ideologickými floskulemi, umožňujícími značnou svévoli ve výkladu a aplikaci Ústavy.

Občanská válka v USA, která probíhala mezi dubnem roku 1861 a 9.4. 1865, kdy podepsal R.E. Lee kapitulaci Konfederační armády měla mnoho příčin – tu a tam se poukazuje na to, že vlastně nebyla primárně o otrokářství, ale o hospodářském růstu, protekcionismu, politických neshodách, o způsobu života jako takového, o miskách vah vychylujících se ve prospěch federální moci na úkor moci jednotlivých států, ale i o dalších důvodech.

Ve čtvrtek 5. 4. 2018 se konal Zápis ke studiu pro studijní programy nabízené Ústavem práva a právní vědy, o. p. s.  Jsme velice potěšeni zájmem o vzdělávání na naší instituci a přejeme všem studentům, aby se jim studium profesních programů líbilo a vytěžili z něj pro sebe maximum.

Od té doby, co vstoupily v účinnost základní rekodifikační předpisy, a to zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech, je v zásadě vyřešené dlouholeté dohadování kolem souběhu funkcí statutárního orgánu právnické osoby. Příchodem těchto zákonů se stává s.r.o. dosažitelnou skoro pro všechny podnikatele. S oblibou narůstal počet nově založených s.r.o. Tento článek je inspirován klasickým případem z praxe, když si pro sebe založil drobný podnikatel s malým obchůdkem s.r.o a sám vykonává funkci jednatele, účetní i zaměstnance. Na všechno musí stačit tento podnikatel prostě sám. Vzniká otázka: co všechno může vykonávat pro svou s.r.o. bez toho, aby musel splnit různé další povinnosti?

Kdysi na naší planetě probíhaly boje mezi živočišnými druhy. Divá zvířata bojovala o nadvládu, o kořist, o teritoria. Boje trvaly statisíce let. Posléze nad ostatními zvítězil člověk, leč půtky neustaly. Muži bojovali proti sobě a sami se sebou, skupiny mužů jedna proti druhé a někdy všichni proti všem. Muži bojovali o statky, o nadvládu, o panství či o ženy. Boje probíhaly po celá staletí a tisíciletí. Po většinu času si obě pohlaví – muži a ženy – nebyla rovna. Pánem nad zvířaty i nad lidmi byli muži, zatímco ženy dosáhly na úroveň dětí. Muži se o ně starali, rozhodovali o nich, přikazovali jim, co mají dělat a jak se mají chovat, znásilňovali je, podmaňovali si je, ale také je ochraňovali a zachraňovali, vážili si jich a oceňovali je pro jejich krásu, svůdnost, laskavost, mateřství, péči o děti a pro schopnost vytvářet domovy. Přinášeli jim dary, kupovali si, klaněli se jim a občas jim i padali k nohám. Muž, který chtěl něco dokázat, musel být silný, statečný a odpovědný. Pokud chtěla něčeho dosáhnout žena, musela počkat na pravý okamžik a muže svést, okouzlit, poblouznit nebo očarovat. Bývaly to tehdy idylické doby, v nichž muž potřeboval ženu a žena muže.

Čeští zaměstnavatelé se stabilním růstem tržní ekonomiky stále častěji potřebují pro výkon své podnikatelské činnosti zaměstnávat vedle místních zaměstnanců i zaměstnance zahraniční, ať už zaměstnanců z Evropské unie nebo z třetích zemí. Zaměstnávání zahraničních zaměstnanců v České republice upravuje především zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů a v poslední řadě zákon č. 326 /1999 Sb. o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

Tématem mého příspěvku je historický vývoj územní a profesní samosprávy jako nejčastěji uváděných forem samosprávy. Přestože zmínka o vývoji územní samosprávy má své opodstatnění, jeví se mi, s přihlédnutím k praktickému zaměření Ústavu práva a právní vědy, o.p.s., za zajímavou část věnující se profesní samosprávě s odklonem na samosprávu advokacie. Každý cech, každé řemeslo, každý spolek nebo organizace zřízená k výkonu pracovní či služební činnosti má své historické počátky a zázemí; s plynutím času a s nastupujícími ústavněprávními a společenskými změnami svoji existenci neustále potvrzují, dále se vyvíjejí, pokračují do současnosti a snad i do budoucna.