Aktuality

Účelem mého příspěvku není hovořit o vzdělávání. Tento pojem, podle mého názoru,  nevystihuje věrně podstatu věci. Já se vždy učila, nevzdělávala jsem se. Učení bylo pro mě vždy vnitřní záležitostí, záležitostí motivace; toho "chtít". Chtěla jsem a chci. Vždycky tomu tak bude i za cenu stanovení limitů v mém soukromém životě. Jinými slovy, moje učení se je vztahem uvnitř mě, vztahem k sebe samé, je to moje osobnost, můj charakter, a toto učení není zprostředkované a tudíž nemůže být ani institucionální. Moje učení se, je poznávání ponejvíce z knih, z profesních a osobních zkušeností. Ano, nic jiného to není. Že to není dost? Možná ne. Pokud poznáváme z psaného slova, tedy literárně, pak poznáváme z různých knih či jiné písemné formy, a to nejen z odborné literatury, nýbrž i literatury krásné.

Lidská sídla jsou jedním z mnoha svědectví o lidské společnosti a jejím dějinném vývoji, o její hmotné a duchovní úrovni v určitých epochách a civilizacích. Lidská sídla jsou též pramenem, který dokládá úroveň kultury, vědy, techniky a úroveň lidského chápání, poznání či zkušeností. Lidská sídla jsou rovněž dokladem historického vývoje naší země, jejích nadějí, úspěchů či neúspěchů. Každé město má ve svém vývoji jedinečné a zvláštní znaky, jejichž prostřednictvím nabízí širokou interpretaci pozůstatků z nejdávnější i nedávné minulosti. Retrospektivní pohled je pohledem na evoluční proměnu lidského osídlení v urbanistický a přírodní celek zařazených do určitého prostorového útvaru.

Prehistorický člověk nevěděl, co je čas. Nezaznamenával si sváteční dny, výročí sňatku, ani úmrtí. Neměl ponětí o dnech, týdnech nebo dokonce letech. Ale v obecné rovině tušil, že se střídají roční období, neboť si všiml, že po studené zimě nadchází oteplení, tedy jaro, a že jaro přechází v horké léto, a to je pak upozaděno podzimem, který opět přechází v zimu. Tenhle tvor, napůl lidoop, napůl člověk, se stal z důvodu přežití v proměnlivých klimatických podmínkách úspěšným lovcem, zemědělcem, pastevcem a bezesporu umělcem. 

Vůdcovství či leadership je často obestřeno aureolou výjimečnosti či dokonce neuchopitelnosti. Bývá považováno za vzácnou schopnost plynoucí z vrozeného charismatu, kterým jsou určité osoby obdařeny. Učíme-li se však z příkladu úspěšných vůdců, ze světa byznysu i politiky, lze poměrně snadno vystopovat, čím se jejich jednání liší od ostatních, co je vzájemně spojuje i jaké funkce plní. Chceme-li se stát vůdcem – či potřebujeme-li to ke své práci nebo podnikání – lze si tyto předpoklady do značné míry osvojit.

Češi jsou v efektivitě práce podprůměrní, tvrdí Eurostat, tedy Evropský statistický úřad. Rozhodně nepovažuji veškeré zprávy z „Evropy“ za mantru a už vůbec nevnímám různá evropská nařízení a hodnotící zprávy automaticky jako nezpochybnitelnou pravdu. Ale tomuto tvrzení by se mi nějak podvědomě snadno věřilo, i kdybych neměl v ruce čísla. Jenže já je mám. 

Ve svém příspěvku se zabývám významnými okamžiky pantomimy. Pantomima představuje způsob hry, v níž si herec dopomáhá svým výrazivem; gestikulací, mimikou, posuňky, skoky a jinými svépomocnými úkony s použitím tanečních prvků. Lidé obvykle používají ať již ve své řeči, nebo samostatně, mnoho výrazů, gest či mimik, které mají různý interpretační účel, jemuž buď rozumí pouze samotný aktér, nebo mu rozumí všechny osoby, k nimž je mimika či gesto vztaženo. V pantomimickém umění musí být výrazivem přesně vyjádřeno to, co aktér zamýšlel. Nesmí dojít k mýlce, publikum musí rozumět. Smyslové vnímání herce a smyslové poznání publika je propojeno. Je to kompozice. Pantomima vznikala jako obraz umění již v antické době a dále se rozvíjela, přičemž největší přízeň získala ve Francii. Můj příspěvek proto výrazně přenáším do období, které je pro francouzskou pantomimickou oblast nejdůležitější, a to přímo do jejího zrodu a současně přelomového období, u kterého stál slavný Pierot.

V posledních několika týdnech jsem si na mnoha jednáních opakovaně vyslechl vážně míněná slova a neméně vážně míněné rady o produktivitě a efektivitě. Až z toho šla hlava kolem. To přitom nešlo o výrobní nebo obchodní podniky, kde je to více než pochopitelné, ale v zásadě o různé úřady a neziskové organizace. 

Světem sportovní arbitráže aktuálně znovu hýbe kauza Mutu  a Pechstein , která otevírá otázky zavřené dlouhou dobu do trezoru a spočívající mj. v postavení mezinárodní sportovní arbitráže vedené u Arbitrážního soudu pro sport (Court of Arbitration for Sport ve zkratce CAS) , jehož sídlo je ve švýcarském městě Lausanne a který působí jako nejvyšší orgán rozhodující meritorně s konečnou platností spory ve sportovní oblasti. 

České podniky zápasí s nedostatkem pracovníků a shánějí je, kde se dá. Rakouské či německé podniky nedaleko našich hranic, často však i dále, však zdá se nedostatkem českých spolupracovníkům netrpí. Nejde zrovna o “brain drain” čili odliv mozků, kterého se obává současný president. O “labor drain” čili odliv práce se však jedná zcela určitě.

Filmové herectví byla před začátkem 19. století kapitola, o které se nám ani nesnilo. Období 19. století převratně rozšířilo hranice světa a současně poskytlo člověku účinné prostředky poznávání skutečností, které ho obklopovaly. Toto období je přízviskem prvního systematického utřídění obrázků, jejich pohybu, prvního kinematografu a začínajících umělců, kteří si stále uvědomovali, jak nedokonalé jsou prostředky, které používají a stále častěji se snažili překonat omezení a nedostatky, které tyto prostředky s sebou nutně nesly. Skutečná umělecká díla se však rodí z vítězného přemáhání obtíží a zdolávání překážek.