Aktuality

V současné době se v České republice rozhořela vášnivá debata nad změnami jednacího řádu Poslanecké sněmovny a nad jejím celkovým fungováním. Diskuze se vede nad tématy typu „roztříštěnosti“ mezi 7 politických stran, omezování řečnické doby až po celkovou strukturu naší dolní komory zákonodárného sboru. Rád se věnuji historii a rád se věnuji komparaci. Dnes bych Vám proto chtěl představit trochu jiný pohled na parlamentarismus – parlament, který bývá označován za nejstarší zákonodárný sbor na světě. Parlament, který je oproti tomu našemu téměř pětinový a kde přesto sedí 6 politických stran a parlament, kde velice dobře fungují omezení na příspěvky jednotlivých zákonodárců, pokud se v rámci rozpravy hlásí více než 2x. Dovolte mi, abych Vám představil Althing.

Možná bych spíše než název „Myšlenkové mapy jako pracovní nástroj“ měl tento článek pojmenovat správněji: „Jak jsem objevil myšlenkové mapy“. Víte, jak jsem objevil myšlenkové mapy? Byl to celkem složitý proces s poměrně jednoduchým závěrem v podobě zjištění.

Cíl dnešního blogu je přinést malou perličku do počasím zakaboněného dne. Městský soud v Praze vydal dne 8. října 2013 rozhodnutí č.j. 3 Cmo 92/2013-216, kterým potvrdil závěr, že „Není v rozporu s principy nekalosoutěžního práva, pokud v určité oblasti relevantního trhu konkurují dva subjekty, z nichž jeden dostává od státu na svoji činnost dotace (tedy veřejnou podporu) a druhý nikoliv.“

Asi nepřekvapím tvrzením, že inteligenční úroveň člověka se uplatní v každodenním životě a při různých příležitostech. Její základ je položen již od dětských škamen a později je násoben životními zkušenostmi.

V průběhu historie USA, byl, ačkoliv Ústava USA na toto téma mlčí, tamní politický systém tvořen většinou dvěma politickými stranami. V březnu letošního roku si připomeneme výročí té mladší ze současných – Republikánské strany („GOP“ – Grand Old Party). Systém politických stran a jejich soutěžení je v podstatě americký vynález a tento příspěvek má nezasvěceného čtenáře, při příležitosti tohoto výročí, uvést do historie a přiblížit mu současnost tohoto systému a GOP jako takovou.

Dnes mám narozeniny. Je mi 43 let. To je důvod k oslavě o to větší, že takové datum není až zas tak oslavyhodné – nejde ani o kulatiny, ani o půlkulatiny, a trojka na konci znamená za čtyřkou všední narozeniny, na rozdíl třeba od 33. narozenin, které v našem křesťanském civilizačním okruhu nesou onen „kristusovský“ prvek, jenž je přáteli připomínán každému, kdo 33. narozeniny slaví, ať je věřícím křesťanem či nikoliv. Oslím můstkem mých narozenin se tak pro dnešní den stává stručné zamyšlení na téma věku běhu času. Nadpis tohoto blogu, v nadsázce, připomíná, jak rychle čas běží. Každý to říká – říkají to lidé, co mají děti, jak jim rostou před očima, říkají to ti, kteří se stále o něco snaží a svět, čas, život a termíny jim běží před očima tak rychle, že si uvědomí svůj věk vždy jednou za několik let, ale o to silněji

Není žádným tajemstvím, že téměř čtvrtina zaměstnaných žen má za stejnou práci nižší mzdu než muži. Nelze to však ve všech případech považovat za jejich diskriminaci. Rozdíl ve výši mzdy mezi muži a ženami může být  ovlivněn několika hledisky. Teprve jsou-li  ve svých výsledcích stejná, můžeme mluvit o diskriminaci a o oprávněnosti žen domáhat se např. mzdového rozdílu soudní cestou. Jinak řečeno: zaměstnanec nemá nárok na stejnou mzdu při výkonu stejné práce, liší-li se některé z hledisek uvedené v zákoníku práce.

Také vám připadá, že se nejen v osobním, ale i v tom pracovním životě střídají v pravidelných cyklech lepší a horší dny, nebo obecně lepší a horší období?

Dnes a denně se potkávám s mladými lidmi, kteří právě studují nebo ukončují nebo dokonce již ukončili svůj studijní život. Nejčastější debatou je téma „Kde vzít praxi, když mi nikdo nedá šanci?“.

Podle známého výroku Ronalda Reagana se přístup vlád k ekonomice řídí třemi kroky. Co funguje, je třeba zdanit, co funguje i nadále, je třeba regulovat. Co fungovat přestane, je namístě dotovat.