Aktuality

Původně jsem svůj první blogový příspěvek v roce 2014 chtěl pojmout v poněkud odlehčenějším duchu, abychom si všichni mohli trochu odpočinout od náročnosti „velkých svátků“ a oslav, tíhy období stvořeného pro bilancování a závažnosti našich předsevzetí do budoucna, ovšem nakonec se mi to nepodařilo.

Oscar Wilde před lety prohlásil, že cynik je člověk, který zná cenu, ne však hodnotu věcí. Pro politiky a vládní ekonomy by měl platit opak. Nemusejí znát ceny všech věcí, měli by však vědět, jak stanovit jejich hodnotu. Skutečnost je však tomuto požadavku často na hony vzdálena.

Nedávné zveřejnění úmyslu hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury předložit návrh zákona, který by ve svém konečném důsledku vedl k navrácení provádění exekucí zpět do rukou soudů, mě donutilo k zamyšlení, čím to vlastně je, že jsou soudní exekutoři vnímáni jako jedni z nejhorších. Skoro by se dalo říci, že aktuální rating veřejného mínění soudních exekutorů je srovnatelný s úrovní vnímání Romů většinovou společností, tedy velmi negativní. Paradoxně tak česká polistopadová společnost, která měla po roce 1989 vždy negativní vnímání policie, vidí v exekutorském stavu větší zlo než v této ozbrojené složce státu.

Na právnické fakultě nás učili od nepaměti, nebo minimálně v 90. letech minulého století a nejsem si jist, zda se tato teze neučí dodnes, že právo není totéž, co spravedlnost. Všichni jsme od zkušených profesorů tu tezi přejímali s určitým podivením, neboť jsme jakožto 18-25 letí studenti (tedy děti) měli z jakéhosi přirozeného rozumu za to, že pojmy právo a spravedlnost kompatibilní jsou, ba co, že jsou dokonce nerozlučnou párovou dvojící každého rozumného zákonodárství.

Naše hlava státu M. Zeman je nepochybně svérázný chlapík. Zastánkyně a zastánci přímé volby prezidenta jsou jistě spokojeni, takový kandidát by standardní parlamentní procedurou patrně nikdy neprošel. Nicméně i v Česku platí – nikdy neříkej nikdy.

Titulek není vzpomínkou na listopadové dny roku 1989, kdy jsme na veřejných prostranstvích cinkali klíči, abychom přivolali nový politický režim, ale připomenutím významného mezníku v právním – ale i občanském – životě : do našeho počínání, domovů i soukromí vstoupil 1.lednem 2014 nový občanský zákoník. Ovlivní veškerá naše jednání. V oblasti občanské, rodinné, obchodní, podnikatelské…

Nehynoucí zásluhou britského spisovatele George Orwella je upozornění na význam newspeaku, česky novořeči, v politickém či veřejném vyjadřování. Rozvoj, kterého novořeč od dob Orwellových dosáhla, byl úctyhodný. Newspeak již dávno není „výsadou“ totalitních režimů ani výlučným nástrojem politiků. K jeho obohacování přispívají firmy, na jeho rozkvětu se podílejí komentátoři, kteří s termíny novořeči převzatými od politiků a manažerů zacházejí jako s  pojmy, jež mají obsah.

Český spotřebitel vládne pohádkovou silou! Loajalita českých zákazníků se v posledních třech letech nijak zásadně nezvyšuje. Firmy stále bojují s neschopností vybudovat si silnou základnu věrných konzumentů. Již v roce 2010 na základě průzkumu Ipsos Tambor vyplynulo, že se loajalita tuzemských spotřebitelů nachází hluboko pod průměrem ve srovnání se zákazníky ze západní Evropy.

Edukace založená na důkazech (evidence-based education) je relativně nový přístup ke vzdělávání uplatňovaný na všech jeho úrovních – počínaje školskou politikou, až po výuku konkrétního učitele ve třídě. Použité metody jsou založeny na průkazných a hodnověrných dokladech získaných z vědecky podložených experimentů, o kterých jsou v zahraničí vedeny podrobné databáze.

Německá automobilka Mercedes testovala (v záři reflektorů a médií nejen německých) nový typ vozu Mercedes řady C. Událost byla sledována tiskem a dalšími médii, a to i českými, za všechny viz např. článek „Je to nějaká pomsta? Michael Schumacher při testu auta skoro přejel Václava Klause!“