Blog

Svět se v posledních týdnech změnil a my se postupně měníme s ním. To co bylo před pár týdny samozřejmostí, je dnes nedostupné a to, co bylo pro mnohé nedostupným snem, je dnes každodenní realitou.

Když už se letos opět naplno roztočila kola prezidentské volby v USA, bylo asi všem čtenářům blogu UPPV jasné, že si podobnou příležitost nemohu nechat utéct. Vítám vás tedy všechny u série blogů, jejichž prostřednictvím se Vám pokusím přiblížit zákulisí těch nezajímavějších prezidentských klání v USA v historii.

Kdo by nechtěl být ve své práci i osobním životě úspěšný, šťastný a spokojený? Důvodem, proč tomu tak občas není, však nemusejí být jen nepříznivé vnější okolnosti. 

U nás v rodině se Podkarpatská Rus vždy těšila zvláštnímu postavení. Značnou část svého dětství tam trávil můj dědeček a na své poměry o ní poměrně často a asi i rád vyprávěl. Samozřejmě, že s odstupem nějakých šedesáti let mohlo být to vyprávění  trochu méně přesné, ale rozhodně mu to neubralo nic na poutavosti.

Když jsem naposledy na blog Ústavu práva a právní vědy psal na téma Impeachmentu prezidenta USA, odvážil jsem se vyslovit na mé poměry docela zásadní závěr, že osobnost a charakter prezidenta Trumpa asi budou nadále předmětem kontroverzí a emocí, diskuzí a analýz, ale impeachmentu asi jen sotva. Dospěl jsem také k názoru, že si Američané prostě ve své ústavě vytvořili nástroj proto zbavit se prezidenta nebezpečného, nebo zločinného, ale nikoliv špatného nebo hloupého.

Poněkud krátká historie prvního vozítka, určeného především pro invalidy. První trojkolku jsem viděla, když jsem byla ještě dítě a nechápala jsem, jak vůbec něco takového mohlo být vyrobeno. Vždyť to bylo potažené látkou a mělo to tři kola. Když jsem měla do ní nastoupit, úzkostlivě jsem si trojkolku prohlížela a nakonec to vzdala z obav, abych se nepřeklopila, když vzadu to mělo jen jedno kolo a trojkolka byla tak lehká, že jsem se bála nejen do ní vlézt, ale i opřít se o ni, abych se s ní nesvážila na zem. Pozorovala jsem to nedůvěřivým zrakem a také to bylo k smíchu, když si takové malinkaté autíčko sebevědomě a vytrvale razilo cestu mezi uličkami. Nerozuměla jsem tomu, nevěděla jsem, že je to vzácnost. Možná si dnes na toto autíčko někdo vzpomene, třeba v něm i jel. Tak málo jich bylo vyrobeno. Trojkolka splňovala, pro mě až neuvěřitelně, tři funkce:

Závazek je přesně ta podoba, která z „lidí“, „každého“, „všech“ vytváří konkrétního člověka s jeho specifickými potřebami a zájmy a tato forma dostává širší ráz, neboť ve výsledku přebírá zákonný standard úpravy práv a povinností.

26. června oslavíme 56. výročí slavného proslovu, který přednesl prezident USA John F. Kennedy v Západním Berlíně. Kennedy tehdy v jednom ze svých nejpůsobivějších vystoupení chtěl dát a také dal světu najevo, na které stojí na straně Berlínské zdi. Kromě slavného „Ich bin ein Berliner“ tenkrát Kennedy v proslovu v němčině řekl ještě druhou, méně slavnou větu – „Lasst sie nach Berlin kommen“ – nechte je přijet do Berlína.    

Potřeba uchovat si text v nezaměnitelné podobě, v jeho originárním vyznění, potřeba čelit protivníkům a nenadálým reformačním výbojům, touha po stabilním intelektuálním prostředí a snaha vysvětlit životní situace šla ruku v ruce se vznikem a rozvojem knižní kultury. Knihy byly nejprve na české území dováženy a tudy se psané slovo opisem rozšiřovalo. V raném středověku neexistovaly na našem území školní instituce a potřeba vzdělávat se byla zaznamenána pouze v církevním prostředí, kde se utkvěle prosazovalo mluvené latinské slovo. Rukopisné knihy tak stály u zrodu a v počátcích růstu klášterů, kostelů a katedrál, kde byly pojímány jako součást liturgického procesí. Knihy byly bohoslužebné a řekněme účelové, byly komponentou celku, neexistovaly samy o sobě. Tvorbě knih se ujali jednotlivé osobnosti (povětšinou duchovní) spojované se založením či rozvojem církevního prostředí a tak vznikaly první knihovny jako součást sakrálního prostoru. Se snahou co nejvěrohodněji zachytit mluvené slovo o dané tématice se dostává prostor iluminaci. Vlivem nárůstu konzumentů knih se klášterní knihovny začínají rozšiřovat a stávají se základem pro budování nových, již samostatných knihoven, jež vzdělanost rozšiřovaly oborově. Se zakládáním prvních univerzit vznikají knihovní centra, jejichž důsledkem se vedle literatury náboženské píše literatura právnická, filozofická, díla uměnovědná několika oborů a směrů a literatura dobová reagující na reformy a jiné sociální události. Můj příspěvek pojednává o vzniku a vývoji českých knihoven a knih ve středověku, a jeho účelem je historicky ukázat, že psaná či obrazově psaná literatura byla velice vzácná a zaujímala přední místa ve vědění a poznání, což s obměnou knihy do tištěné podoby pokračuje dodnes.

Ředitel Ústavu práva a právní vědy, o.p.s., instituce, která je v České republice leaderem v poskytování vzdělávacích programů MBA a LL.M., JUDr. Luděk Lisse, Ph.D., LL.M. se kromě ředitelování a výkonu advokátní praxe živě zajímá také o oblast sportovního práva, které je aktuálně široce se rozvíjející právní disciplínou. Na téma Mistroství světa v ledním hokeji 2019, které začíná za několik dní na Slovensku, jsme s ním diskutovali, jak vidí šance našich hokejistů a na některé další aspekty v českém sportu obecně. S Luďkem Lisse jsme se sešli v rámci pracovní porady v holešovickém sídle Ústavu práva a právní vědy, kde jsme mu položili pár otázek.