Blog

Příběh medicíny začíná lidskými bolestmi, zápasem o přežití, překročením prahu poznání lidského těla a snahou o poznání světa. Od pradávna se naši nejstarší předkové potýkali s nejrůznějšími nemocemi, které považovali za projev zlé vůle vyšší moci, za kouzla a čáry nebo za zlobu přímo od boha. Zdrojem nákazy byla nejprve voda, půda, dobytek, hlodavci, moskyti a drobnější hmyz. Zdrojem nákazy byly také veškeré činnosti ovládané silou člověka. Zdrojem nákazy byl i člověk sám. Nemoci jednotlivců přecházely na skupiny a vlivem stěhování rodů z místa na místo se staly epidemií a následně, zachvacující celé země, pandemií. V počátcích medicíny, tedy v době datovatelné do období starověku, zasáhla rodovou společnost pandemie malárie, moru a pandemie tyfu. Ve svém příspěvku se zabývám dějinami medicíny v Mezopotámii, v Egyptě, v Řecku, kde se tyto dějiny vyčleňují směrem k medicíně alexandrijské a medicíně římské éry. V příspěvku se také zabývám významnými představiteli s jejich specializacemi a objevy. Pojďme tedy nahlédnout do historie medicíny, kterou svým významem lze plnohodnotně zařadit do dějin lidstva.

Prokrastinace, už je tady zase…o čem to jen chce ten člověk psát? Tak předně – není tu už zase, ale je tu stále, pořád. Nikam nezmizela. Proto chce ten člověk opět připomenout, jak na ní. Samozřejmě ji velmi dobře znáte. Máte nějaký úkol, valíte ho před sebou neustále jako jistý brouk svou hnědou kuličku a ona pořád těžkne i když se třeba nezvětšuje, namísto toho, aby viditelně ubývala.

Na světě je pár míst, které by každý právník měl navštívit, neboť pro naší profesi znamenají cosi více, než jen komplex budov, nebo místo zrodu velkých právních myšlenek a kodexů – člověk v nich, jak se a podle mého ne zrovna poeticky říká, nasává atmosféru.

Na jednom z čelních míst takového právního bedekru by určitě byl i Westminsterský palác v Londýně. Westminster jako takový je část vnitřního Londýna a na jeho území se kromě světoznámého parlamentu nachází i neméně proslulé opatství a Downing street s komplexem vládních budov.

Výborný komik světového formátu, který se náhle zjevil. Po otci měl převzít rodinnou farmu. Stal inženýrem a svoji budoucnost si představoval v laboratoři, zabývající se výzkumem elektrického proudu. Snad chtěl pracovat v oblasti počítačových systémů. Nic z toho se však nestalo. Učinil velké rozhodnutí stát se hercem. Velké v tom, že představoval typicky uzavřeného, konzervativního, snad až rezervovaného Angličana, který se nyní měl stát komikem. Nemožné. Nebo možné? Rowan Atkinson si svůj rezervovaný postoj v soukromí ponechal, ale o to více do své komediálnosti dával veškerou energii, která s grimasami, mimikou, svébytným pohybem a nápaditostí vykouzlila přesvědčivou osobu, jež byla jeho opakem. Vytvořila zcela identického pana Beana, komandujícího, trochu brblajícího, závistivého, ale zároveň roztomilého mužského primitiva, který si získal srdce všech diváků. Pojďme se podívat, jak to s povahou Rowana Atkinsona a jeho postavou pana Beana doopravdy bylo.

Vývoj člověka je jedinečný. Jedinečný ve svých etapách, které jsou ovládány základními úkoly, činnostmi nebo skutečnostmi, jež se člověka dotýkají a předurčují ho k životním zkušenostem a/nebo dokonce životnímu rozhodnutí.  Lidská bytost se zevně i vnitřně vyvíjí, roste, přijímá zkušenosti jako životní fakta; z primitivního zárodku života vzrůstá svébytný lidský tvor, který je samotnou realitou přirozeného života a sociálního prostředí formován a vzniká tak nezaměnitelný, zcela výjimečný lidský jedinec. Vývoj psychického života lidského jedince lze zdokumentovat buď z hlediska věkového (chronologického), pročež tady by se jednalo o spolehlivou dokumentaci, nebo z hlediska nahodilých, ale zásadních životních skutečností, které úplně přesně zdokumentovat nelze, neboť ne všechny tyto etapy pokrývají život každého (např. svatba, nebo rozvod). Ve svém příspěvku rozebírám etapy psychického vývoje lidského života z hlediska věku, neboť jedině tak je možné věrohodně nastínit psychický vývoj člověka.

Není žádným tajemstvím, že i v roce 2019 si zaměstnanci polepší. Důkazem jsou  legislativní kroky vlády, která rozhodla s účinností od 1.ledna 2019 o zvýšení minimální a zaručené mzdy. Základní sazba minimální mzdy bude 13 350 Kč (do 31. Prosince 2018 je to 12 200 Kč) za měsíc nebo 79,80 Kč (dosud 73,20 Kč) za hodinu. Tím se zaručuje ochrana zaměstnanců před poskytováním nepřiměřeně nízkých mezd a vymezuje se nárok na mzdu ve stanovené nejnižší úrovni.

Zdravotní důsledky pracovních úrazů často přinášejí změnu pracoviště a v důsledku toho i nižší výdělek. Zaměstnavatel, u něhož k pracovnímu úrazu nebo k nemoci z povolání došlo, je pak povinen hradit poškozenému náhradu za ztrátu na výdělku do výše, jakou měl před úrazem (vznikem škody). Pro přiznání náhrady za ztrátu na výdělku je rozhodný průměrný výdělek, jehož zaměstnanec dosáhl před vznikem škody, ve většině případů před pracovním úrazem či nemocí z povolání.

Evoluce člověka neboli jeho vývoj v postupných stádiích od nižšího řádu k vyššímu, probíhala pomocí tzv. hominizace, tedy stupňovitého růstu, rozvoje a zušlechťování člověka. Proces hominizace neboli zčlověčenšťování nebo zespolečenšťování či zkulturňování člověka byl doprovázen celou řadou změn tělesných znaků, které se odrážely v manuálních a intelektových schopnostech jedinců. Čím více se člověk tělesně vyvíjel, tím více rozvíjel a využíval svých schopností, které v nižším vývojovém stupni neměl; viděl možnosti přežití, zdokonaloval svůj život a začal se seberealizovat. S postupem života se biologická, sociální a kulturní stránka člověka zestabilizovala a člověk se stával vůči svému přirozenému prostředí vnímavější, přibývaly zkušenosti a začal být progresivnější. Rozvoj svých schopností využíval ke zjednodušení svého života, např. zdokonaloval nástroje při lovení zvěře, nebo na svoji obranu proti predátorům, anebo využíval pevnějšího materiálu při stavení příbytků. Můj příspěvek je pozastavením nad evolucí člověka a zabývá se jeho druhovým vývojem od nejnižšího řádu po nejvyšší.

Jako každý rok se 24.12. v našich domácnostech rozzáří vánoční stromeček a úsměvy dětí a jako každý rok se v prosinci hodlám na náš blog rozepsat na trochu odlehčené téma –po právnících v bibli a Ježíšově rodině bych se letos rád zamyslel nad tím, proč vánoce slavíme právě v době, kdy je slavíme.

Jak se tedy 24.,25., a 26.12. dostalo do našich kalendářů? My vlastně úplně přesně nevíme, kdy se Ježíš narodil (a překvapivě si ani nemůžeme být úplně jistí tím kde, byť se vžila jistota, že to bylo v Betlémě).

Počátky vývoje kartografie jsou prastaré; uvádí se, že mapy jsou starší než písmo. U zrodu map, stály pohnutky ztvárnit nejprve nejbližší soukolí, kterým byly vodní toky, tábořiště či lovecké stezky. Jednalo se o jednoduché mapování, které sloužilo snadnější orientaci lovce. Různorodé nároky a požadavky společnosti stavěly člověka k vyšším cílům, se kterými se zintenzivňovalo úsilí o poznání světa a jeho věrohodné zobrazení. Způsoby tvorby map se stupňovaly, vynalézaly se stále dokonalejší techniky, které byly prokazatelnějším dokladem o reáliích světa. Můj příspěvek pojednává o dějinném vývoji kartografie se zaměřením na centra kartografie evropské, její představitele nevyjímaje.