Aktuality

Titulek blogu  by mohl svádět k domněnce, že v zaměstnání nebo na pracovním trhu jeho účastníci (zaměstnavatel a zaměstnanec) hrají karty. Jde o úplně něco jiného. V současnosti, kdy firmy daleko více využívají zahraniční zaměstnance, než tomu bylo v minulých letech, se uplatňují tzv. zaměstnanecké a modré karty.

(Ze soudní síně)

Jsem přesvědčen o tom, že rozpory mezi starou a mladou generací existují a budou existovat. Pro důkazy není třeba chodit daleko. Zatímco novopečení absolventi škol nebo vyučení pomýšlejí nejméně na místa mistrů nebo vedoucích s nadprůměrným platem, prohlašují zase starší sebevědomě: „ Nevím, nevím, jak to bude, až my toho jednou necháme …“ Tím samozřejmě myslí své zaměstnání…

(Ze soudní síně)

Hra s ohněm se nikdy nevyplácí, neboť oheň je dobrý sluha, ale zlý pán. Doslova na vlastní kůži se o tom přesvědčili dva řemeslníci jednoho podniku, kteří pracovali na stavbě nových bytových jednotek při pokládání gumové podlahy. Na dveře místnosti, kde pracovali, umístili viditelnou tabulku s výrazným upozorněním, že se do místnosti nesmí s otevřeným ohněm, poněvadž je nebezpečí výbuchu benzinových plynů. Postupovali tedy přesně podle bezpečnostních předpisů, a proto i když byli náruživí kuřáci, chodili si cigarety zapalovat dosti daleko od nebezpečného místa až do zaměstnavatelem vymezeného kuřáckého prostoru.

(  Ze soudní síně)

 Mluvit o manželce se mnohdy nevyplácí. Vlastní chvála totiž nevoní a naopak – kritizovat ji by se mi nemuselo vyplatit. Ale přesto, proč bych se „nepochlubil“: při večeři se musím chovat tak způsobně, aby na parketách nezůstal ani jediný drobeček. Jinak bych dostal energický příkaz k jeho odstranění. Jindy se zase vracím „díky představám a manželce“ do dob své vojanštiny. Utěrky, ručníky, a kapesníky – vše musí být v prádelníku seřazené jako když „střihne.“ Na moje námitky proti tvrdým metodám, které se s něžným pohlavím neslučují, dostávám lakonickou odpověď: „Nedá se nic dělat, pořádek musí být!“

„Tak jsem tady šéfe,“stroze konstatoval Venda po vstupu do kanceláře svého vedoucího a dodal: „Už jste si to rozmysleli a dáte mi doporučení…? Vedoucí jen provinile sklonil hlavu a kamarádsky Vendu odbyl: „Ale ještě ne, pořád to projednáváme a tak nevím, jak dopadneme…“

(Ze soudní síně)

Emil. Přesto, že mu není ještě ani třicet let, má už dostatek zkušeností. Nejen životních, ale i pracovních. Protože vystřídal již několik zaměstnání, dobře ví, kde mu to může nejvíce „sypat.“ „ Stačí jen trochu zavrzat mozkem a je po starostech,“ je jeho životní krédo. Tím se také řídil. Výsledek jeho usilovných úvah, jak přijít k penězům bez větší námahy, se dostavil. Večer vytáhl z garáže modrou škodovku a vydal se do ztichlých městských ulic. Vybral si nejvhodnější dobu, kdy končily kulturní a společenské akce, na střechu připevnil tabulku s nápisem „Taxi“ a o zábavu, vlastně zaměstnání, bylo postaráno.

Pro úvod dnešního blogu jsem si vzal příklad z mé advokátní praxe. Zaměstnankyně jednoho úřadu měla neustále konflikty s klienty.  Nejednala s nimi korektně, někdy se k nim chovala i hrubě. Klientka si např. stěžovala na to, že „nebyla řádně poučena o možných důsledcích nepředložení některých písemností.“ Jiná občanka si stěžovala, na „její nevhodné chování a výroky  s tím, že „jejím zaviněním  došlo k řešení záležitosti o poskytnutí příspěvku „prodlení o asi tři měsíce.“

V poslední době se ve sdělovacích prostředcích objevují právní názory, které vysvětlují, kdy zavedení kamerového systému na pracovišti může zasahovat do ochrany soukromí zaměstnance. Mnohdy se jedná o stanoviska, která nejsou zcela v souladu s právem EU a s pracovněprávními předpisy, zejména zákoníkem práce.

(Ze soudní síně)

Paní Irena s vozíkem nazývaným „ještěrka“ jezdila na pravidelné lince, avšak neupravené jízdním řádem, ze skladu do přípravny materiálu, pěknou řádku let. Vždy rychle a spolehlivě, bez zpoždění, takže i spolupracovníci uznávali její kvality častými otázkami, kdy už dostane na ten svůj mercedes řidičák.

(Ze soudní síně)

Neberte titulek doslova. To jen starý Klapzuba v pohádkovém románu Karla Poláčka  dovedl bez důkladné trenérské teorie i praxe  mužstvo svých zdatných synů až na nejvyšší příčku světového fotbalového žebříčku. A samozřejmě – jen v pohádce.