Aktuality

(Ze soudní síně)

Paní Irena s vozíkem nazývaným „ještěrka“ jezdila na pravidelné lince, avšak neupravené jízdním řádem, ze skladu do přípravny materiálu, pěknou řádku let. Vždy rychle a spolehlivě, bez zpoždění, takže i spolupracovníci uznávali její kvality častými otázkami, kdy už dostane na ten svůj mercedes řidičák.

(Ze soudní síně)

Neberte titulek doslova. To jen starý Klapzuba v pohádkovém románu Karla Poláčka  dovedl bez důkladné trenérské teorie i praxe  mužstvo svých zdatných synů až na nejvyšší příčku světového fotbalového žebříčku. A samozřejmě – jen v pohádce.

(Ze soudní síně)

Cesta v rychlíku, spojujícím hlavní město s jihočeskou metropolí, příjemně  ubíhala. Nikomu z cestujících nevadilo velké vedro a ani takové obsazení našeho nejmasovějšího dopravního prostředku, jakým je vlak a ještě k tomu v pátek před víkendem. Vidina dvou volných dnů dokázala ukolébat téměř všechny cestující v jednom kupé k příjemnému snění o koupání v jihočeských rybnících nebo o chladivém pobytu v lese či na chatě.

(Ze soudní síně)

Když za sebou Tomáš zabouchl dveře svého pokoje, bylo už hodně po desáté hodině večer. I ostatní členové rodiny a přátelé se pomalu vytratili z obývacího pokoje. Teď s sebou  hodil do křesla, do toho, co stálo nejblíže u dveří, a přemýšlel, jestli by za daných okolností nebylo jednodušší v něm strávit celou noc. Velká únava po příjemně prožitém víkendu na chatě u vody a ještě pár sklenek dobře chlazeného vína vypitého s přáteli, byly soupeři, s nimiž Tomáš jen velmi obtížně zápasil. I přesto se mu však podařilo svléknout šaty a na cestě k lůžku dokonce i boty a ponožky. Zanedlouho pak byl v opravdové říši snů…

(Ze soudní síně)

Otázka vyslovená v titulku, jistě vyvolává u řady občanů nejrůznější představy. U někoho toužebně očekávání vyhlášení tažených čísel ve Sportce, další se zase chvěje  netrpělivostí při slosování hry Euromiliony nebo při sázení na sportovní utkání, a jsou i takoví, u nichž představa auta symbolizuje závistivé pohledy sousedek, pro jejichž realizaci se dělá všechno možné i nemožné…

(Ze soudní síně)

Bývá zvykem, že do nového zaměstnání se nastupuje prvním dnem v měsíci. Výjimkou nebyl ani údržbář Eduard. Měl však smůlu: hned pátý den se mu přihodil pracovní úraz. S pořezaným zápěstím dostal pracovní neschopenku. Domácí léčení převzala manželka, ale překvapení připravil zaměstnavatel. V podobě modré obálky s úředním razítkem a doručením do vlastních rukou.

Pro pana Kulihracha, mezi sousedy známého pod přezdívkou Očko, bylo jaro nejkrásnějším obdobím. Již v podzimních a zimních měsících se nemohl dočkat toho, až z okolních lesů zmizí sníh, rozmrzne potok v údolí a stromy se začnou zelenat. O jarní scenérii dovedl také krásně vyprávět, takže o zimních večerech nebývalo u Kulihracha alias Očko smutno. Obzvláště, když dokázal do vínku přátelského rozhovoru přidat hrůzostrašnou historku.

Celkem prozaicky začala láska technika Pavla a slečny Libuše. Oba patřili do jednoho pracovního  kolektivu, jehož byl Pavel vedoucím a půvabná dvacetiletá Libuše v něm pracovala jako účetní. Zaměstnanecké zájmy jejich vztahy tak utužily, že Pavel se nespokojil jenom s pracovními příkazy pracovně podřízené účetní, ale přidával do vínku i lákavé nabídky : Libuši navrhoval výlety s vlastní Octavií a společné návštěvy kulturních podniků.

Panečku, to byla zábava v restauraci „U zelené žáby!“ Nálada byla prima, po bedničce piva se jen zaprášilo. Přísun dalších lihovin byl zajištěn, takže mariášová partička mohla vesele pokračovat.