Aktuality

Po několika letech usilovné práce a při znalosti značného množství různých technik a metod pro častější dosahování cílů a vyšších cílů jsem začal přemýšlet nad tím, zda existuje nějaké univerzální a jednoduché tajemství produktivity. Tomuto přemýšlení jsem obětoval pár večerů a skelniček vína abych nakonec dospěl k názoru, že pokud nějaké tajemství produktivity skutečně existuje, tak já jsem ho neobjevil. Nikoli pokorně, ale se zklamáním jsem se tedy vrátil k myšlence, že jedinou správnou variantou je zvládání některých ze stovek taktik pomáhajících lépe zvládat organizaci času a sytém práce. Opět jsem se vrátil k myšlence, že produktivita je ucelený koncept charakteristický propojením jednotlivých proměnných. V tu chvíli, kdy jsem už vzdal vymýšlení jednoho jediného tajemství produktivity, se objevilo. Neexistuje jedno jediné tajemství produktivity, jsou jich desítky, možná stovky a teprve dohromady tvoří výsledek.

Páteční odpoledne se v podnicích stávají neoficiálním „ulívacím“ časem, kdy se obecně ví a toleruje, že pracovníci se přestávají soustředit na svoji práci a raději plánují aktivity na víkend. Motivace pracovat často klesá i kvůli pocitu těchto zaměstnanců, že páteční praxe je všude obdobná. A protože stokrát opakovaná lež se stává pravdou, tak v páteční odpoledne se taková zažitá pravda stává i dokonalým alibi. Což celospolečensky spouští fenomén, že se tak chová většina lidí a málokdo z jiných firem aktivně pracuje a pokoušet se o obchodní aktivity v tento čas vypadá téměř zbytečné.

Tak jsem zase byl minulý týden na jednom obzvláště zajímavém pracovním setkání. Vůbec netuším, jak je možné takovou akci ještě v dnešní době absolvovat, když mají skoro všichni lidé doma televizi a internet a denně sledují, jak se jiní lidé chovají na schůzkách nebo akcích a přesto si z toho nevezmou vůbec žádné ponaučení.

Mnozí zaměstnavatelé před zahájením olympiády řešili, jestli mají zaměstnancům sledování sportovních pořadů v pracovní době, ať již na internetu, on line nebo v rádiu, případně jim kvůli časovému posunu a tradičně velkému zastoupení mnohdy pouze pasivních sportovců v kolektivu povolit a riskovat tak nebo přímo akceptovat nižší produktivitu práce, někteří zvolili opačný přístup – dívat by se zaměstnanci měli povinně.

Již několik let po sobě se před Vánocemi dozvídáme prognózy všemožných odborníků a analytiků o tom, kolik procent nebo o kolik miliard letos zaručeně stoupnou předvánoční prodeje po internetu. Jak budou v důsledku růstu e-shopů, nakupování po internetu, elektronizace společnosti a konkurenčního boje krachovat obchodní centra nebo alespoň zavírat kamenné pobočky obchodních společností a celkově se vyprazdňovat nákupní centra. Povánoční statistiky sice těmto analytikům vesměs dávají za pravdu, alespoň optikou čísel, ale přesto mi to po průjezdu okolo parkovišť tří nabitých obchodních center během první adventní neděle (dovnitř jsem neměl odvahu jít a potřebu už vůbec ne) něco nesedí. Asi žiji v jiné zemi. Mě totiž nepřijde, že se vyprazdňují, už vůbec nic nenapovídá jejich údajnému krachu a vánoční výzdoba, kterou jsem v jednom z center viděl už počátkem listopadu, tomu také nenasvědčuje. Dobře, dejme tomu. Z obchodního pohledu je taková výzdoba pochopitelná, z pohledu marketingu ještě pochopitelnější, ale z pohledu času? Nechápu….

Práce z domova – Home office. Většina lidí o tomto termínu někdy slyšela, podobně silná většina o něm dokonce sní, ale je takový systém práce skutečně tím ideálním nebo přinejmenším tím, po kterém bychom měli toužit a prahnout? Samotný pojem Home office – domácí pracoviště či kancelář, přeneseně práce z domova se zdá na první pohled jako vysoce efektivní nástroj pro práci, navíc ustupuje do pozadí faktor stresu, jenž občas tradiční pracoviště vyvolává neúnavným tlakem okolních očí, které pozorují, zda pracujete, i když vy skutečně pracujete. Když k tomu připočtete ušetřený čas na cestě (nejčastější pozitivní argument), ušetřené oblečení a jiné okolnosti a máte-li doma k dispozici veškeré potřebné podmínky pro zvládání práce, pak se chce říci, že takový Home office je značka ideál. Navíc veliká výhoda, pokud máte zrovna domluveného lékaře, potřebujete hlídat řemeslníky při rekonstrukci bytu nebo máte nemocné dítě. A v tom je právě největší nebezpečí celého nástroje práce z domova. Lákadla. Lákadla, kterým je třeba odolat. Pracovat z domova nemusí být tak lehké, jak se na první pohled zdá. Je třeba zvládat alespoň několik základních a předně zásadních pravidel, aby vám takový systém práce vyhovoval.

Investujte! Investujte do cenných papírů, do zlata, do nemovitostí, do umění,….! Investujte „s námi!“ Dnes a denně na nás všechny útočí nabídky investování do všeho možného. Ale co takhle investovat do sebe? Do vlastního rozvoje, do osobního růstu? Leckoho napadne, že do sebe přece investuje – nové oblečení, pedikúra, masáže, vitamíny, … Ale to jsou vše činnosti, které nesouvisí s investováním do růstu profesních nebo kvalifikačních kompetencí. A navíc to není otázka peněz.

Je poslední kvartál roku. Jistě, nic nového ani objevného, každý si to uvědomuje, všichni v něm žijeme. Ovšem tahle část roku má pro určité skupiny lidí i jiný, v pracovním procesu zásadní význam. Jde o všemožná obchodní oddělení. Jejich členové mají pro poslední kvartál i jiný výraz – obchodníkovo trauma. Dotahují se roční plány, každý si uvědomuje, že když neprodá do konce roku tak prodá až v březnu, nadřízení manažeři neustále opakují svoji oblíbenou větu „co ještě prodáš do konce týdne“ i když už je páteční dopoledne a zákazníci jsou zavaleni nabídkami, akcemi a slevami. Mnoho obchodníků v tomto období propadá skepsi a splínům. Začínající obchodníci mohou být dokonce tak znechuceni všudypřítomným tlakem, že i vzdávají. A přitom spousta stresu vzniká ze zdánlivých banalit nebo těch úplně základních principů, které jsou špatně nastaveny nebo nejsou nedodržovány.

Od neděle večer, někdy dokonce už od oběda, začínáte mít smutnou náladu, večer nemůžete dlouho usnout, nebaví Vás ani televize a v pondělí ráno se budíte se špatnou náladou, bez nadšení, bez elánu a motivace jít do práce. Tento pocit znají skoro všichni ti, kteří nepracují na směny, ale pracující ve standardním rozvržení jednosměnného pracovního týdne, tedy v režimu pondělí až pátek.

Pravidla jsou od toho, aby se porušovala. Porušovat pravidla je někdy nezbytné. Porušovat pravidla bývá občas přínosné. Tato, a různá podobná tvrzení, jste jistě už mnohokrát slyšeli, znáte je nazpaměť, dokonce se s nimi možná i ztotožňujete. Ona tato tvrzení dokonce často i platí. Ale ne v Time managementu! Rád bych poukázal na pár základních pravidel, jejichž porušováním skutečně pouze ztrácíme čas a už bychom měli přestat diskutovat o jejich platnosti.